Barcelona.
Ano, mohla bych teď vesele předstírat, že jsem se opět vydala na prázdninovou cestu plnou báječných zážitků, letních románků a neřízeného nakupování. Mohla bych tvrdit, jak jsem bydlela v nejluxusnějších hotelích a jedla nejvybranější jídla. Jenomže: místo první třídy jsem oněch 1900 km jela autem a o zbytek zážitků se postaraly shánění nábytku, konstruování všeho co designéři z Ikey vymysleli, zjištění že i při zatloukání posledního hřebíku si můžete vyřadit palec z provozu na několik dní a vybírání těch nejúčinějších čistících prostředků na tu spoušť, co po sobě zanechali španělští řemeslníci. Nicméně je fakt, že i tak jsme si párkrát s rodiči vyšli do města, ale na fotky zbyl čas až poslední den. Barcelona je úžasné město (alepsoň teď si to myslím, uvidíme, co budu říkat za pár měsíců), například jsem jela poprvé sama metrem, jen jednu jedinou stanici a koho nepotkám: české pankáče! Oni si mě nejdřív tak divně prohlíží a pak se na mě obrátí (cituji) "Me dónde eres?" Já samozřejmě nechápu, proč se mě na to čtyři divní týpci v metru ptají ale odpovídám "De la República checa" a oni jen "Ty vole! Ty jsi Češka? Já vám říkal, že takovýhle holky máme jen u nás!" Člověk se hned cítí o trochu víc doma.
Na sobě mám svůj nejoblíbenější vintage úlovek: červenou skládanou sukni, kterou miluju pro její nádhernou barvu. To byl poslední den, kdy už jsme vlastně měli všechno více méně (spíš méně) hotové.



