H&M coat, Zara sweater, jeans & shoes, Asos bag & Hermès scarf
Pictures from my last day in Prague. Classics with a pop of orange
The other big part of my Czech written article should be less interresting to you, if you are foreign. You know in the Czech Republic where I come from, people tend not to care about what they wear. Bascially even fashion experts, both blogger and professionals, are being really negative about the whole situation. I say the only way to change something is to change yourself. If you want to read more about it, ask uncle Google :)
Fotky z mého posledního dne v Praze. Klasika s několika oranžovými akcenty. Nicméně to není to, o čem jsem dnes chtěla psát.
Už nesčetněkrát jsem přemýšlela nad tím, proč vlastně Češi na svůj styl pečou a i když situace na ulicích rozhodně není tak tragická, jak by se z
Módního Pekla a stránek jemu podobným mohlo zdát, k dokonalosti má daleko. Aby jste si nemysleli, ona situace není dokonalá nikde a myslím, že v zahraničí žiju už dost dlouho na to, abych to mohla posoudit. Problém je možná v penězích, protože samozřejmě stále máme menší platy, než na Západě, ale možná je úplně jinde. Když pomineme to, že si u nás mnoho lidí radši koupí dvakrát dražší mobil než kvalitní kabát a pak celou zimu chodí ve "sportovně elegantní" lyžařské bundě (což se sice dá prominout za velmi nízkých teplot, ovšem už teď při 10°C je to neskutečné módní faux pas, tím spíš ve městě), je tu ještě jeden faktor, kterého jsem si všimla a který mi nedá spát.
Negativismus.
V podstatě je mi jedno, že se všichni nezajímají o módu tak jako já, to je každého právo. To co mi je opravdu líto, že mnoho z těch lidí, co se o módu zajímají a mají jí rádi (/milují ji / zbožňují ji / žijí jen pro ni) je tak zatraceně negativní o její úrovni a budoucnosti v Čechách. Že převládá ten pocit, jak je v zahraničí všechno lepší. Fajn, ne všichni jsou jak ze žurnálu, ale speciálně módní blogy jsou myslím důkazem toho, že se něco hne kupředu. A přesto i mezi bloggery negativismus přetrvává. Málokdy si někde přečtu, jak se móda na ulici zlepšuje a mně osobně přitom přijde, že tomu tak je. Pokaždé, když se vracím domů, vídám lépe a lépe oblečené lidi, lidi, kteří se nebojí vybočit z davu, lidi, kterým záleží na vzhledu. Lidé co chápou, že styl není o tom být mladý, bohatý, krásný nebo hubený, protože to jsou jen výmluvy. Někdy i několikrát týdně dostávám komentáře nebo maily o tom, že to, co mám na sobě já, byste si na sebe nikdy nevzaly (nebo nevzali, jak chcete), protože na to není odvaha/ lidi by špatně koukali / kvůli podobnému oblečení by vás vydědila pratetička v Americe. Kašlete na to, co na to řeknou lidi. Když se budeme vymlouvat, že to nejde, tak se nikdy nic nezmění. A o to přece jde, ne? Aby jednou Prague Streetstyle jednou byla jedna z nejznámějších stránek světa.
A teď prosím všichni utíkejte ke skříním a připravte si na zítřek klobouky, puntíkaté punčocháče, sundavací límečky, sukně s peříčky a podpatky.
Jsem Jackův neskutečný optimismus.
