for a more responsible 2017


Kdysi jsem někde četla, že se v lidském těle za sedm let vymění všechny buňky. Vzhledem k tomu, že ve Španělsku žiji už 6 let, tak by to vysvětlovalo, proč všude chodím a všechno dělám pozdě, protože moje buňky už jsou v podstatě místní. Takže vítací článek roku píšu až tři týdny později a na článek TOP 10 roku 2016 se zřejmě můžete těšit opět v říjnu (loňský najdete zde)

Kvůli všeobecné blogové hibernaci jsem také trošku línější než obvykle, protože mě prostě nic nepostrkuje být lepší než všichni ostatní- kromě toho jsem taky docela sama spokojená s tím, jak věci jsou a nemám potřebu to nikde vytrubovat (samozřejmě kecám, všechno super v mém životě hned letí na Instagram).
Co mám letos v plánu: cíl numero uno je dodělat diplomku, vydat se na cestu kolem světa, pořídit si nový foťák a konečně začít cvičit (to víte, pětadvacítka se blíží a pán Newton měl s gravitací pravdu a pan Charles také- nejspíš v čím dál teplejším prostředí, protože můj tělesný objem se neustále zvětšuje) (že mám dvě minuty od domu skvělou pizzerii na to vůbec nemá vliv) (je neděle večer a tento týden jsem necvičila ani jednou).
Kromě toho taky mám v plánu něco, co zní strašně, strašně cool: uvědomělost a zodpovědnost. Čím dál více si totiž uvědomuji, že tahle planeta není zadarmo a v podstatě všechny naše činy mají své následky. Věděli jste třeba, že Země vyčerpala veškeré své obnovitelné zdroje už v srpnu, a teď v podstatě žijeme na dluh?  
Je mi jasné, že ne vše mohu ovlivnit a že většinu mé uhlíkové stopy na zemi bohužel zanechává cestovaní (žít v zahraničí ekologické asi jako těžba černého uhlí), ale heleďte nejde jen o ten uhlík, ale celkově se pokusit neškodit víc než je potřeba. A jde to i tak, aniž by člověk zhippíkovatěl.


-         1.  Zaprvé chci více nakupovat z druhé ruky. 👯 Vždycky jsem na second handy měla smůlu a nikdy tam nic moc nenašla, kromě toho to chce opravdu hodně času na to se v nich hrabat a ten já většinou nemám. Řešením jsou skvělé obchody jako například Girl Next Door (odkud mám sako z tohoto příspěvku) nebo Win Win, které mají plno upcyklovaných kousků. V jednadvacátem století také existují internety, kde sa dají najít skvělé kousky od vašich oblíbených značek. U nás sleduji Vinted, ve Španělsku pak Chicfy nebo Wallapop. Občas to chce sice hledat dost naslepo, ale nacházím tam průběžně skvělé věci. A taky se tam těch svých zbavuji, což mě přivádí k bodu číslo 2..
2.  Recyklace! ♻ Už ani ponožku do koše nevyhodím. Možností recyklace oblečení je mnoho: buď znovu využít v domácnosti (nekvalitní trička jako doslovný hadr), darovat někomu ze známých, hodit na internet nebo do specializovaných obchodů (v Girl Next Door najedete i pár kousků ode mě), vyhodit do kontejnerů na oblečení (odkud se buď zrecyklují nebo pošlou dále do oběhu), darovat můžete kabát, nebo můžete využít slev, které dávají různé obchody, za to, že jim staré textilie přinesete. Ve Španělsku dává H&M slevu 5€ na nákupy nad 30€ za každou přinesenou tašku, & Other Stories vám dá voucher na 10% slevu na příští nákup za každou přinesenou tašku, kontejnery na recyklaci jsou zde i v Zaře a nebo Mac vám daruje rtěnku za recyklaci šesti jejich prázdných obalů. Ač většina těchto společností má v udržitelnosti jistě velké rezervy, lepší nějaký pokrok než žádný pokrok!
K tomu mě ještě napadá, že ti z vás, co používají systém Nespresso teď mohou využít sběru kapslí přímo v jejich centrech. Jelikož jsou hliníkové, tak se recyklují jedna báseň, což byla doteď na Nespresso jedna z nějvětších výtek. #ecofashioncoffee
3.  Go local! 🚲 Jelikož doprava je jedno z nejvíc znečišťujících odvětví na světě, tak mi přijde logické co nejvíce nakupovat lokálně. U jídla to obzvlášť ve Španělsku jde docela snadno, ale u oblečení jsem zcela upřímně na míle pozadu.
-        4.  Nenakupovat blbosti. 🚫 Blbost je pro mě něco, co použiji jednou a pak to vyhodím. U oblečení se mi nestává, že by něco zůstalo ve skříni viset s visačkou a snažím se vše nosit a přemýšlet už při nákupu, což musím říct, že se mi daří. Na co mi ale bude tísící pidi igelitka na gumičky do vlasů? 50% dnes vyráběného plastu se použije jen jednou (zdroj- moje pamět, která to zase někde četla). Takže nevyhodím ani jeden mikroteňák, ani si nebudu kupovat kafe do těch krásných papírových kelímků, které se sice hodí na fotky, ale rozložitelné a recyklovatelné asi jako ta růžová paruka, co jste si loni koupili na karneval (nic vám nevyčítám, mně doma už tři roky leží pastová ruka, kterou jsem měla ke kostýmu Wednesday Adams).
-       5.   Lépe se starat o své věci, aby déle vydržely.🚿 Nebýt líná prát věci v ruce a konečně si chci nechat opravit pár prochozených párů bot. Více tipů na údržbu šatníku bude v jednom z příštích článků (takže někdy v květnu, jajajaja- to je hahaha zdejším způsobem 😉)

Na podobné téma se mi také moc líbil tento článek od Martiny. Letošek už teď vypadá přinejmenším zajímavě a vypadá to, že témat a dilemat k řešení budeme mít více než dost. Tak snad to nejen přežijeme, ale i se posuneme dál. Pokud vás napadají nějaké další super eko hippísácké tipy, určitě se se mnou o ně podělte v komentářích!


Sako Lanvin x H&M from Girl Next Door, Levi's Jeans, Cos sweater, APC bag & Uterqüe shoes

9 comments:

  1. Super článek, vidím to tenhle rok podobně.:) Články o udržitelnějším šatníku už mám rozepsané tři, tak snad je v tomhle roce už konečně dokončím! A novou motivací k psaní článků může být právě to, že máme možnost šířit tuhle myšlenku uvědomělosti v nakupování mezi ostatní a tím tomu všemu nepřímo pomáhat ještě víc.:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak se na něj určitě budu těšit! Já si myslím, že vždy je lepší dělat aspoň něco, než před tím úplně zavřít a proto mě napadlo právě se o ty myšlenky podělit :)

      Delete
  2. Je fajn, že se rozmáhá "sustainable trend" i mezi blogery, protože co si budem...nemálo z nich inspiruje právě k šopování. A jako jedno z mála právě takovéto etické předsevzetí většinou vydrží a je naplněno(na rozdíl od zpevňování tělesné schránky :P ). Už je to pár let, co jsem si předsevzala nejíst maso a dneska se dá říct, že jsem 100% bez živočišné stravy, ještě dotáhnout ty igeliťáky na zeleninu(hlava děravá a plný byt připravených látkových pytlíků-zapomenutých doma!), snížit procento nových přírůstků v botníku...ale jsem přesvědčena, že bez předsevzetí bychom se moc neposunuli, že je třeba na sobě makat! Tak si držme pěsti

    ReplyDelete
    Replies
    1. Hanko mě třeba udržitelnost kladli na srdce už ve školách (jak na gymplu, tak na vysoké)- bohužel to mé stavebnictví má ještě co dělat, ale přijde mi důležité nad těmito věcmi přemýšlet a aplikovat do více aspektů života.
      Živočišnou stravu se snažím omezovat, no ale jde mi to těžko, stejně jako s botama :)

      Delete
  3. výborně! jen tak dál. snažím se taky omezovat ve vytváření odpadu - nakupuju do hadrovek a pokud jsem v supermarketu, mám s sebou mikrotéňáky, který vyhodim, až když jsou napadrť (až jednou, doufám, dojdou, budu nakupovat do šitejch pytlíků z organzy - je průhledná),zubní pastu vyrábim, je super (jedlá soda, kokosovej olej, peprmintovej es. olej), používám menstruační kalíšek (čísla o objemu "ženskýho" odpadu jsou taky děsný), kupuju co největší balení trvanlivých potravin event. v Bezobalu, vlasy meju žitnou moukou (prodloužila se mi doba mezi mytími o 2 dny), kukuřičnej škrob = suchej šampon, prací prášek = prací soda + prací mýdlo, peeling = jedlá soda, univerzální krém = kokosový olej. Jsou to drobnosti, který ušetří peníze a čas a není problém na ně najet.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ekvivalent Bezobalu máme v Barceloně taky a miluju to- obzvlášť teď, když zavedly recyklovatelné pytlíky z cukrové třtiny :)

      Delete
  4. Ahoj, moc hezký článek. Kde v Praze nakupuješ v second-handech? Máš moc hezké vintage kousky :-).

    ReplyDelete