Time Of Philosohy

Mám to "veliké štěstí", že doposud nejsem miliardář (schází mi k tomu asi tak milarda) a mohu denodenně jezdit MHD. Nebo taky, že občas pracuji na velice frekventovaných místech. Proč o tom mluvím? Kombinace obojího tvoří naprosto dokonalou základnu pro pozorování ostatních lidí a tím i všeobecného českého stylu ("stylu"). Můžu vám říct, že mě občas pořádně bolí oči... Řeknete si, že to platí je o "starší generaci", že mladí lidé se snaží oblékat se hezky a že rozhodně přemýšlí o tom, co si na sebe ráno oblečou. Opravdu si to myslíte?
Nejsem první kdo o tomhle tématu mluví a rozhodně ani poslední, ale v posledních několika měsících je pro mě čím dál nepochopitelnějších pár elementů.

Proč mi přijde, že má český národ takový sklon ke kýči? (platí pro všechny "cenové kategorie")
Proč si lidé koupí raději tři páry (s prominutím hnusných) levných nekvalitních bot než jedny krásné a kvalitní? (k tomu když z nekvalitních nekožených většinou pekelně smrdí nohy)
Je naprosto černě podmalované oko opravdu tou nejlepší volbou make-upu?
Co ti lidé mají s o šesti odstíny světlejším melírem?
Je takový problém sehnat oblečení, které opravdu padne?
Můžu se zeptat, co děláte v životě, když máte čas kreslit si na nehty Knihu džunglí, Hledá se Nemo, flóru z Avataru a Příběh brouka zároveň?
Vy jste ty džíny vzala své o deset kilo lehčí/těžší sestře?
Myslíte si, že čím víc flitrů, tím víc zazáříte, nebo vám stačí ta troška co máte na sobě?
A pak ta hlavní, co mi často vrtá hlavou:

Máte doma zrcadlo??

Je mi líto, že mám zase takhle rýpavou náladu, ale ta se projeví vždycky, když odjedu do zahraničí a vidím tu obrovskou propast vkusu. Přijde mi, že problém je zakořeněný někde hluboko v mentalitách, které "průměrnému" Čechovi (potažmo Češce) nedovolí našetřit si na něco sice dražšího, ale podstatně kvalitnějšího a tudíž dlouhodobějšího, ale nutí jej kupovat si ihned a tím pádem mnohem méně uvažené a vhodné věci. A vlastně ta věc (řekněme třeba boty) ani nemusí být nepřijatelně drahá: v období slev jdou přece ukořistit naprostí sólokapři, to pak někdy ceny padají z pěti tisíc na dva, z dvou tísíc na pět set. Že jde o štěstí? Jaképak štěstí, stačí se pořádně dívat kolem sebe. Vím o čem mluvím: vezměte si jedny moje balerínky  z 1799 na 499 a rozhodně to není jediná podobně výhodně koupená věc co vlastním. Chce si to jen počkat na správnou chvíli.
Přijde mi, že český vkus si jede svou vyjetou cestičkou "hlavně aby to bylo vidět". Jedná se o super-dlouhé nehty s nepřirozenou francouzskou manikúrou, již zmíněné zebrované melíry, nevhodně třpitivé plochy, nevhodně vykukující prádlo, obrovská loga značek na prsou. Jinými slovy: kýč.
Dobrý vkus není to o penězích. Nepotřebujete desetitisíce abyste se mohli obléknout stylově a vkusně, naopak, ti méně obdaření penězi nad svými nákupy (teoreticky) více přemýšlejí, protože si nemohou dovolit koupit si vše, co jim projde rukama. Jde spíš o "attitude". Jde o to, koupit si věci, ketré vám opravdu budou sloužit dlouho a bude možné je lehce kombinovat mezi sebou. Jde o to nekoupit si (falešnou) kabelku jen aby "všichni čuměli". Chybí mi střídmost a jakási povznešenost nad oním kýčem a celým tím "bling bling" okolo. Ani kýč a vkus nejsou protikladné, ale to pak kýč musí být promyšlený a lehce ironický. Pokud kýč není záměrem, ale přesto se objevuje, pak vězte, že někde nastala chyba.

PS: vyhrazuji novou skupinu na podobný neetický typ textů. Můžete je najít pod "Adélka má kecy"

Victory of the Sun

Nedávno jsem znovuobjevila pár fotek zminulého léta. Zas a znova mi to připomnělo, jak je teplý vzdych skvělý, protože se při něm dá dělat úplně všechno. Jako třeba noční hippie parties.

Ty černé zuby na poslední fotce má na svědomí "velice kvalitní" francouzské víno.

Jako na zavolanou přišlo oteplení. Předevčírem jsem letos poprvé vylezla na Stalina, včera jsem na sobě měla balerínky. Říkala jsem, že jakmile si koupím první podpatky, tak zima začne ustupovat. A vida. Škoda akorát, že jsem nemohla příliš využít včerejšího slunce, ale zasvěcení vědí proč ( a vy to brzy zjistíte též). Jsem prostě dítě květin a dítě slunce.

Na několik málo dní teď odjíždím, ale na další příspěvky se můžete "těšit" již od pátku 5. března.

Peace & Love.

Heels in Prague

Tak uznávám, doteď jsem byla strašný pokrytec. Mluvím samozřejmě o názvu blogu. Ano, pravda, poslední dobou podpatky příliš nenosím (sníh!! ). Název Heels in Prague mě kdysi dávno (tzn. před měsícem) napadl jako napůl doslovné, napůl přenesené spojení. Doslovné, protože podpatky za normálních okolností často a ráda nosím, přenesené, protože se často cítím jako stylově přenesená do jiného časoprostoru (např. v metru v zajetí šusťákovek). 
Dnes však mohu hrdě můžu prohlásit, že nadvláda sněhu končí. Koupila jsem si totiž nové botky. Naprosto nevhodné na nošení (každý ortoped by mě zastřelil), ale perfektní k vyjímečným akcím všeho druhu: večírky, koncerty, plesy, vynášení odpadků, čištění zubů, pečení sladkostí, polehávání se psem, ale úplně nejlépe ze všeho se na ně kouká.

Tričko & boty Zara, džíny Levi's, šátek z Francie.

Fotky nic moc, vím o tom, ale blbne mi blesk.

Takhle jsem včera vypadala, až na ty boty, co jsou čerstvě koupené, místo nich přes den Conversky, (jak jinak).

Voilà.

A aby to nebylo celé jen o tom, kterak jsem si nové botky koupila, připojuji takový malý návod k použití vysokých podpatků. Ano, asi víte, že podpatky dokážou oživit (téměř) každý outfit. Všechny body plynou z mých osobních zkušeností a některé už určitě budete znát (doufám, že ne všechny, jinak jsem se s tím pachtila zbytečně). Opravdu stojí za to nešidit se na botách, protože to nejříve ze všeho zjistí vaše nohy...

1. Velikost boty musí být správná hned od začátku. Pokud mají poslední pár ve slevě a jsou o číslo menší, nemá cenu je brát. Ta bota se prostě neroztáhne.
2. Když si kupujete boty, postavte je nejdřív na zem. Pokud se skácí, neberte je. Pokud bota neudrží stabilitu sama o sobě, těžko se na ní udrží člověk.
3. Doporučuju zkoušet botu v obchodě pár minut vestoje. Za kratší dobu nemáte moc šanci poznat jestli někde nedřou. Pokud dřou, nebrat, nepřestanou dřít.
4. Gelové polštářky jsou věcí magickou. I s jedenácti centimetry s nimi jde chodit celý den. Nutnost.
5. NIKDY nezapomenout náplasti.
6. Na pobíhání po obchodech zapomeňte.
7. Na chodníky dlážděné zapomeňte. Nebo dejte sbohem botičkám (zvlášť platí u jehel).
8. Někdy je lepší strčit podpatky do tašky a nenápadně si vyměnit boty za rohem vaší destinace.
9. Je v pořádku si namalovat pouze ony dva prsty, co vám čouhají z peep-toes.
10. U sandálků je ovšem dokonalá pedikúra nutností.
11. Minisukně+podpatky= poměrně veliká šance, že říkáte vkusu "sbohem"
12. Potřebujete rychle zhubnout? 1cm= -0,5 kg.
13. Zvykněte si na ně. Týden před velkou akcí je noste doma. Zlepší se vám chůze, neuvěřitelně to pomáhá proti bolesti chodidel i puchýřům. A je to sexy.
14. Nasadit a s hlavou vztyčenou jít. Podpatky podporují kroužení boků. Líbí se mi.
15. A přeci jen: podpatek by neměl mít víc než 7% vaší celkové výšky. (i to je dost)

Jak jste na tom s podpatky vy?

It is 15.2 cm long and makes most women incredibly happy...

Ach ano, konečně d-l-o-u-h-o očekávané prázdniny! Po naprosto nicnedělajícím víkendu se vracím do akce, a to ve velkém stylu. Jdu shánět šaty na maturitní ples. Už jsem před několika dny prošla pár obchodů a tragédie. Mé vysněné bílé jednoduché bez ramínek (ke kterým bych si udělala hollywoodské vlny, červenou rtěnku a následně zazářila) mají snad jen ve svatebních salónech. Třicet tisíc na šaty, které si obléknu jedinkrát v životě (a to ani ne na vlastní svatbu!), skutečně nemám. Už si skutečně začínám zoufat. Ples je ani ne za tři týdny a i když se po nějaké uchvacující róbě poohlížím už pěkných pár měsíců, tak moje (pravděpodobně moc vysoké) nároky nepropustily filtrem stravitelnosti nic ani do zkušebních kabinek.

 Kabátek & sukně Zara, brýle Mango, prstýnek Topshop (dneska zakoupený)

Jelikož přišlá jakási obleva, vytahuju ze skříně svůj oblíbený červeno-karkulkovský kabátek. (Jedna ze stálic šatníku, a už je to bohužel trošku vidět...) Chtělo by to podpatky... jenže šikovná Adélka v pátek spadla ze schodů a tak obouvám conversky. Ty jsou stejně na běhání po městě nejpohodlnější. Jdu zkoušet. Lovu zdar!

Odpověď na hádanku: 500€ bankovka ;)

NB: článek jsem psala ráno, když mi moje drahá sestřička neprozdradila kde je kabel na foťák a nemohla jsem sem tudíž strčit fotky, potažmo ani celý článek. Šaty jsem našla. Úžasné. Sice si je jen půjčím, ale  ani to mi nevadí. Počkejte si na 14.března, kdy tu budou fotky z plesu. :)

The Revolution

Právě jsem si uvědomila, v jaké revoluční době teď pravděpodobně žijeme. Nemluvím o módě, protože v té se za posledních pár let podle mého názoru nic příliš revolučního nového neobjevilo (minisukně i džíny už tu jsou dávno...), ale o technologii. Pokud jste posledních šest měsíců nestrávili v zajetí kolumbijských drogových gangů za donášení americké armádě, tak jste jistě slyšeli o filmu Avatar a jeho 3D technologii. Ano, někteří z nás už byli v Imaxu předtím, kouknout se na roztomilé rybičky a plno krveprolití, když je požírali žraloci. Ale až teď se technologie 3D rozmohla do většiny multikin. Někteří to přirovnávají k objevení barevného filmu. Souhlasím s nimi. Nepřijde vám dnes zláštní, dívat se na černobílé filmy? Tak stejně tak budou dnešní barevné filmy pravděpodobně působit na budoucí generace.

Důvod, proč tady mluvím o technologii je ovšem móda. Dům Burberry, který je známý svojí vášní pro high-tech totiž oznámil, že hodlá přenést přehlídku na podzim/zimu 10/11  do 3D. Hrstka vyvolených ji poté bude moci shlédnout v Paříži.
Ty méně šťastné mohou 23. února v 17:00 (16:00 londýnského času) sledovat živě onu přehlídku přímo na internetových stránkách www.burberry.com.

Ten nápad mi přijde skvělý a nejen díky domu, že Christopher Bailey s sebou jistě stáhne spousty dalších návrhářů. Až se totiž opravdu rozmohne 3D technologie do většiny domácností (a já věřím tomu, že tomu tak brzy bude), tak budeme všichni moci pozorovat doslova z první řady veškeré přehlídky a další události. Nádherná představa že?

Fuck pandas, I want to be a zebra

Jsem proužkofil. Můžu mít proužky vždy a na všem a nadevše miluji pruhovaná trička, která dokážu nosit 24 hodin denně.

Tričko Zara, Sako Pietro Filipi, džíny H&M, perličky zděděné.

Jednoduchost, dnešní heslo.

Pár důvodů proč zproužkovatět a pořídit si (alespoň jedno) námořnické tričko:

1. Proužkovaná trička přivedla do módy Coco Chanel a Jean Paul Gaultier je propaguje dodneška.

2. Hodí se ke všemu (džíny i sukně).

3. Hodí se se každému stylu (rockerka i elegánka).

4. Nadčasovost.

5. Oproti utkvělé představě horizontální proužky nerozšiřují.

6. Připomíná námořníky, připomíná moře, připomíná léto.

7. Jednoduchá barevnost přímo vybízí ke kombinaci s dalšími vzory.

8. Jak už jsem řekla, hodí se (témeř) kamkoliv: do školy, na koncert, do restaurace, do lesa, k moři a stylově se v nich spí.

9. S perličkama vypadá skvěle.

10. ... i bez nich

11. Je to základ šatníku.

12. Brigitte Bardot v něm byla fenomenální.

13. Nepotřebujete ani jeden důvod, abyste si ho na sebe mohli vzít.

A ještě něco: hudba nechat nebo zmizet?