The other day I met a blogger friend of
mine for a coffee and somehow we got to the topic that blogger XY had
an „overnight“ increase of thousands of Instagram followers. Call
me naive, I knew you could buy Instagram followers, I just thought a)
it didn't happen in my country b) these were just desperate girls
with recently started blogs that needed to gain credibility.
Obviously I was wrong.
I would call myself a blogging veteran, almost six years of
blogging in, and I still remember (sometimes more vaguely) why I
started blogging at the beginning: „to change things“. Almost six
years and exactly 0 changes later, my view on blogging has changed
quite a bit: I blog for pleasure. Yes, I have had a few blog-related
opportunities and advantages, but none of them is as big as the pure
joy of having an outlet about my thoughts and style and the fact that
I don't have to be annoying to my friends telling them all the time
how I LOVE belted jackets this season (nothing beats imaginary
Internet friends). I get that some people want to make blogging their
main source of income and their career, but I think these things
should come naturally and not by faking it.
What I loved about
blogs at the beginning was their independence, the pure unbiased
views of new authors that didn't have to go through all imaginable
and unimaginable filters in fashion magazines. Also, the fact that
they were made by „real people“ for „real people“ made them
so much more appealing. When you're 17 you kind of feel out of reach
of all magazines available: the „girly“ ones you've read for
years can't surprise you any more and the ones meant for adult women
are either pushing things too expensive or giving you the worst
life/career/fashion advice ever. In general, I think most commercial
„fashion“ magazines today are unrealistic and quite short sighted
and I prefer to look for the artsy/ intellectual ones, that have
authors with interesting points of view whose sole goal isn't just
to sell you the ugliest bag on earth.
The logic answer would be turning to bloggers, who should be
independent and write their own opinions. Right? But even them aren't
exactly the innocent lambs they pretend to be and have many many
hidden interests. For example, the use of photoshop in blogs it
totally underrated. We are used to the fact that magazines get
photoshoped here and there, that sometimes celebrities look 3 sizes
skinnier than in real life. But who would expect „magic“ from
bloggers, who are basically people from the street? Well, you should.
Today's apps make it so easy to retouch any picture in five minutes.
So making yourself a thinner waist, longer legs or bigger boobs is
quite easy. I can't say I haven't ever touched a picture of myself:
when I started blogging I had pretty bad skin and some of the
comments made me even more conscious about it: thankfully even the
most basic editors can edit your skin. When I think about it, I would
do it again. No one wants to see the new Vesuvius growing on your
forehead. Also, there is this one particular picture where I
literally swapped my head from one picture to another- and I
seriously have to give a big special bonus if someone tells me which
one it is. I never tried to change my whole body or face, I just made
an occasional alteration. What I am trying to say: I know what it
feels like to have insecurities, I have been there. That's why today
I try to give the most authentic image of me as possible (thisarticle might be the perfect example) and I don't believe everything
I see.
I think the problem of fakery in general is what is weakening the
credibility of bloggers: for a few euros you can buy thousands of
followers on Instagram, for a few hundred you can get a fake bag to
get even more followers and then you have people who believe all of
it and feel bad that they don't have any of this. And of course,
companies and collaborations are still mainly based on numbers- so
someone who has 50K followers „on paper“ will have a bigger
chance than someone who has 1K engaged followers. Not totally fair,
but this is how it works. Personally I haven't bought a single
follower / like neither on my Instagram neither on my Facebook page.
I have thought about it, but then I realized that I don't need it.
Again, I'd rather be like for who I am than for my numbers. No I
don't have the biggest statistics, but I really enjoy just being
myself and having sweet followers. But then again, I only post the
„happy“ stuff on Instagram :)
I don't know how you guys feel about it: which bloggers out there
do you consider authentic? Is honesty something you are looking for
in bloggers? Please tell me, I would really like to know!
Nedávno jsem se stekala s jednou mojí
bloggerskou kamarádkou na kávu a nějak přišla řeč na to, jak
bloggerce XY přes noc přibyli sledující na Instagramu a to hned o
několik tisíc. Myslete si o mě, že jsem naivní, ale doteď jsem
měla pocit že za a) u nás se to neděje a za b) že to jsou jen
zoufalky, co s blogem právě začaly a potřebují ty sledující
nějak nahnat.
Řekla bych, že jsem po šesti letech
tak trochu blogující veterán, a stále si pamatuji, proč jsem
blogovat začala: abych něco „změnila“. Několik let a nula
změn poté se můj pohled na věc dost změnil: bloguju prostě pro
radost. Ano, měla jsem díky blogu několik úžasných příležitostí
a výhod, ale nic se nevyrovná tomu, že mám prostor, kde se můžu
dělit o mé myšlenky a styl a že nemusím otravovat svoje „pravé“
kamarády s tím, jak tuhle sezónu miluji kabáty s páskem (to
totiž nejvíce ocení mí internetoví kámoši). Taky chápu, že
kde kdo by se chtěl blogováním uživit a že to není vždy
jednoduché, přesto ale zastávám názor, že by tyto věci měly
přijít přirozeně a není potřeba snažit se jich docílit všemi
možnými i nemožnými prostředky.
Na blozích jsem od začátku
milovala jejich nezávislost: ryzí a nezaujaté postoje lidí, kteří
nemuseli projít všemi různými filtry, aby se dostali do módních
časopisů a přesto měli svůj názor a chtěli ho sdílet. Taky mě
bavilo to, že blogy byly dělané „opravdivými“ lidmi pro
„opravdové“ lidi. Když vám je 17, tak dívčí časopisy jste
četli už stokrát (i když taková Bravo poradna mě baví dodnes),
a ty „dospělé“ se snaží prodat příliš drahé věci a do
toho vám dávají zaručeně nejlepší rady ohledně
hubnutí/kariéry/módy., než aby byly inspirující. Dodnes mě
komerční magazíny příliš nebaví (i když ty španělské jsou
na tom podle mě o dost hůř než ty naše) a většinou sahám po
nějakých čtivějších, ze kterých se i něco dozvím a nebudu si
chtít koupit nejošklivější kabelku, co kdy chodila po povrchu
Země.
Logickým rozhodnutím tedy bylo obrátit se na bloggery,
kteří jsou nezávislí a píší jen to, co si sami myslí. Určitě?
Dnes už je situace o něco jiná a ne všichni jsou taková
neviňátka, jak se na první pohled může zdát. Například: podle
mě je naprosto opomíjená použivatelnost photoshopu na blozích.
Jsme zvyklí na to, že časopisy obrázky (hodně) upravují, že
někdo v nich vypadá o celá tři čísla menší, než je ve
skutečnosti. Ale kdo by něco podobného čekal od bloggerů, kteří
jsou „skuteční lidé“? No, měli byste. Existuje nespočet
aplikací za pár dolarů, díky kterým fotky upravíte několika
kliknutími. Úzký pas, dlouhé nohy nebo větší prsa jsou na
dosah prstu. Ne že bych mohla říct, že jsem na žádný svůj
obrázek nikdy nesáhla: při mých blogových začátcích jsem
kupříkladu měla špatnou pleť což v kombinaci s komentáři,
které na to upozorňovaly, znamenalo jediné: že se tohoto problému
musím zbavit. I ty nejzákladnější programy to umí. I dnes bych
to tak udělala, protože kdo s chce dívat na něco velikostí
podobné Vesuvu na vašem čele. Jednou to dokonce zašlo tak daleko,
že jsem si nechal přehodit obličej z jedné fotky na druhou-
kdokoliv bude schopen tuto fotku najít, dostane ode mě zlatého
bludišťáka! :D Nikdy jsem se nesnažila důsledně změnit celou
moji postavu nebo obličej, ale občas se mi na mě něco nelíbí
(kdo taky je se sebou 100% spokojený), takže jsem učinila malou
změnu. Co se tím snažím říct: chápu, že každý má svoje
nejistoty, i já je mám. Sama se už dnes ale snažím, aby můj
obraz byl to nejpravdivější (kdo četl tento článek, asi ví, co
mám na mysli) a také už nevěřím, že vše co vidím na internetu,
je pravdivé.
Jako velký problém vidím to, že
plno věcí na internetu je zfalšovaných, což bloggerům ubírá
na důvěryhodnosti: za pár eur můžete mít na Instagramu o pár
tisíc sledujících víc, za pár eur víc můžete mít falešnou
kabelku, kterou omámíte další sledující a ti tomu pak tomu
všemu věří si zoufají nad tím, že nic z toho nemají. Nepříliš
tomu pomáhá fakt, že značky chtějí spolupracovat s těmi s
největšími čísly, takže někdo s 50K koupenými „followery“
má větší šanci na spolupráci, než někdo s „opravdovou“
tisícovkou. Což není úplně fér, ale takhle to prostě chodí.
To mě taky dovedlo k tomu se zamyslet, jestli i já bych neměla svá
čísla trošku „přifouknout“- pak jsem si ale řekla, že to
nepotřebuji a dodnes jsem si na Instagramu ani na Facebooku žádného
sledujícího nekoupila. Radši budu, když mě lidé budou sledovat
s radostí, než ze samotných čísel. Nemám nejohromnější
statistiky světa, ale celé mě to prostě baví a k tomu mám
opravdu milé sledovatele. No a že zveřejňuji jen „veselé“
obrázky, to je úplně jiný příběh, že jo :)
Nevím, jak se k tomuto tématu stavíte
Vy: sledujete bloggery na základě toho, jak moc vám přijdou
„opravdoví“? Jak moc si ceníte upřímnosti a do jaké míry
Vám stačí krásné fotografie? Povězte mi něco o tom, moc by mě
to zajímalo!
