bye bye, bohemian summer

Pomalu ale jistě se dostávám do podzimní nálady: aby taky ne, když už pomalu začíná být chladněji (i když v Barceloně zas tolik ne :), což mi ale nezabránilo v tom, nakazit se rýmičkou.

Ale zpátky k tématu dne a tím je léto! Ach, to krásné, teplé, prázdninové, prašné, dlouhé, rozmarné, rychle utíkající, zaplněné, klidně, cestující, upršené, čtecí, ležací, parkující, výletové, pohodové léto. Vzhledem k tomu, že v mém věku nikdy nevíte, které prázdniny budou ty poslední, tak jsem si řekla, že si to letošní náramně užiji.

Přes celý pracovní rok trpím tím, jak nikam nemůžu moc jezdit a nic nového objevovat. Celá má rodina je někde úplně jinde, než já, a tak jakmile mám pár dní volna, tak jedu za nimi a na nějaké to cestování a objevování prostě nezbývá čas. Řekla jsem si, že letos si to vynahradím, ať už cestováním po republice či do zahraničí. Mě prostě tak strašně baví jezdit na nová místa a nepohrdnu ani dovolenou do tropů (I wish), ani výletem na chatu. Takže když je na to čas, tak jedu kam se dá a pak bohužel nestíhám jiné věci, jako je psaní. Ale nebojte, teď už jsem zase posazená na své oblíbené pracovní židli, ze které se do léta nejspíš nedostanu a blog jako prostředek prokrastinace funguje stále ještě spolehlivě :)

V tomto článku tedy uvidíte takové ohlédnutí za tím mým létem z českých luhů a hájů, na mé cesty do zahraničí se zaměřím zas někdy příště. 

2015 outtakes

Another year has gone by and everyone is saying how theirs was terrible / awesome and making resolutions for the new one. You already know I have a strict no new resolution policy and so I'd like to look back at the past year... with my bad and even worse pictures. I have to say I was overwhelmed with how "successful" this post was year (link right here), but hey, looking like an idiot on pictures is just who I am.

In 2015 some of my friends were even happy to take bad pictures of me saying "oh that one will be perfect for you bad picture post!". Thanks to their art skills and my lack of skills to keep my eyes open (2016 resolution- blink less?) I have quite a lot of material to show you. Enjoy and happy 2016!!

Další rok je za námi a všichni bilancují a dávají si předsevzetí do toho nového. Už víte, že já si žádná předsevzetí rozhodně nedávám a tudíž se budu ohlížet za tím minulým rokem... s blbými a ještě blbějšími fotkami. Až mě zaskočilo jak moc byl tento článek "úspěšný" minulý rok, ale tak že vypadám špatně na fotkách už je prostě součástí mého já.

V roce 2015 se mí přátelé radovali, když udělali špatnou fotku a hned mi říkali "ta bude perfektní pro tvůj článek se špatnýma fotkama!". Díky jejich umění a mé naprosté nedovednosti mít otevřené oči (předsevzetí na rok 2016- méně mrkat?) mám plno materiálu, o který se s vámi dnes můžu podělit. Tak si to užijte a krásný nový rok!!

Hair flips NEVER look good. /// Házení vlasy NIKDY nevypadá dobře.

have bloggers lost their credibility? /// ztratili bloggeři svoji důvěryhodnost?

The other day I met a blogger friend of mine for a coffee and somehow we got to the topic that blogger XY had an „overnight“ increase of thousands of Instagram followers. Call me naive, I knew you could buy Instagram followers, I just thought a) it didn't happen in my country b) these were just desperate girls with recently started blogs that needed to gain credibility. Obviously I was wrong.

I would call myself a blogging veteran, almost six years of blogging in, and I still remember (sometimes more vaguely) why I started blogging at the beginning: „to change things“. Almost six years and exactly 0 changes later, my view on blogging has changed quite a bit: I blog for pleasure. Yes, I have had a few blog-related opportunities and advantages, but none of them is as big as the pure joy of having an outlet about my thoughts and style and the fact that I don't have to be annoying to my friends telling them all the time how I LOVE belted jackets this season (nothing beats imaginary Internet friends). I get that some people want to make blogging their main source of income and their career, but I think these things should come naturally and not by faking it.

What I loved about blogs at the beginning was their independence, the pure unbiased views of new authors that didn't have to go through all imaginable and unimaginable filters in fashion magazines. Also, the fact that they were made by „real people“ for „real people“ made them so much more appealing. When you're 17 you kind of feel out of reach of all magazines available: the „girly“ ones you've read for years can't surprise you any more and the ones meant for adult women are either pushing things too expensive or giving you the worst life/career/fashion advice ever. In general, I think most commercial „fashion“ magazines today are unrealistic and quite short sighted and I prefer to look for the artsy/ intellectual ones, that have authors with interesting points of view whose sole goal isn't just to sell you the ugliest bag on earth.

The logic answer would be turning to bloggers, who should be independent and write their own opinions. Right? But even them aren't exactly the innocent lambs they pretend to be and have many many hidden interests. For example, the use of photoshop in blogs it totally underrated. We are used to the fact that magazines get photoshoped here and there, that sometimes celebrities look 3 sizes skinnier than in real life. But who would expect „magic“ from bloggers, who are basically people from the street? Well, you should. Today's apps make it so easy to retouch any picture in five minutes. So making yourself a thinner waist, longer legs or bigger boobs is quite easy. I can't say I haven't ever touched a picture of myself: when I started blogging I had pretty bad skin and some of the comments made me even more conscious about it: thankfully even the most basic editors can edit your skin. When I think about it, I would do it again. No one wants to see the new Vesuvius growing on your forehead. Also, there is this one particular picture where I literally swapped my head from one picture to another- and I seriously have to give a big special bonus if someone tells me which one it is. I never tried to change my whole body or face, I just made an occasional alteration. What I am trying to say: I know what it feels like to have insecurities, I have been there. That's why today I try to give the most authentic image of me as possible (thisarticle might be the perfect example) and I don't believe everything I see.

I think the problem of fakery in general is what is weakening the credibility of bloggers: for a few euros you can buy thousands of followers on Instagram, for a few hundred you can get a fake bag to get even more followers and then you have people who believe all of it and feel bad that they don't have any of this. And of course, companies and collaborations are still mainly based on numbers- so someone who has 50K followers „on paper“ will have a bigger chance than someone who has 1K engaged followers. Not totally fair, but this is how it works. Personally I haven't bought a single follower / like neither on my Instagram neither on my Facebook page. I have thought about it, but then I realized that I don't need it. Again, I'd rather be like for who I am than for my numbers. No I don't have the biggest statistics, but I really enjoy just being myself and having sweet followers. But then again, I only post the „happy“ stuff on Instagram :)

I don't know how you guys feel about it: which bloggers out there do you consider authentic? Is honesty something you are looking for in bloggers? Please tell me, I would really like to know!

Nedávno jsem se stekala s jednou mojí bloggerskou kamarádkou na kávu a nějak přišla řeč na to, jak bloggerce XY přes noc přibyli sledující na Instagramu a to hned o několik tisíc. Myslete si o mě, že jsem naivní, ale doteď jsem měla pocit že za a) u nás se to neděje a za b) že to jsou jen zoufalky, co s blogem právě začaly a potřebují ty sledující nějak nahnat.

Řekla bych, že jsem po šesti letech tak trochu blogující veterán, a stále si pamatuji, proč jsem blogovat začala: abych něco „změnila“. Několik let a nula změn poté se můj pohled na věc dost změnil: bloguju prostě pro radost. Ano, měla jsem díky blogu několik úžasných příležitostí a výhod, ale nic se nevyrovná tomu, že mám prostor, kde se můžu dělit o mé myšlenky a styl a že nemusím otravovat svoje „pravé“ kamarády s tím, jak tuhle sezónu miluji kabáty s páskem (to totiž nejvíce ocení mí internetoví kámoši). Taky chápu, že kde kdo by se chtěl blogováním uživit a že to není vždy jednoduché, přesto ale zastávám názor, že by tyto věci měly přijít přirozeně a není potřeba snažit se jich docílit všemi možnými i nemožnými prostředky.

Na blozích jsem od začátku milovala jejich nezávislost: ryzí a nezaujaté postoje lidí, kteří nemuseli projít všemi různými filtry, aby se dostali do módních časopisů a přesto měli svůj názor a chtěli ho sdílet. Taky mě bavilo to, že blogy byly dělané „opravdivými“ lidmi pro „opravdové“ lidi. Když vám je 17, tak dívčí časopisy jste četli už stokrát (i když taková Bravo poradna mě baví dodnes), a ty „dospělé“ se snaží prodat příliš drahé věci a do toho vám dávají zaručeně nejlepší rady ohledně hubnutí/kariéry/módy., než aby byly inspirující. Dodnes mě komerční magazíny příliš nebaví (i když ty španělské jsou na tom podle mě o dost hůř než ty naše) a většinou sahám po nějakých čtivějších, ze kterých se i něco dozvím a nebudu si chtít koupit nejošklivější kabelku, co kdy chodila po povrchu Země.

Logickým rozhodnutím tedy bylo obrátit se na bloggery, kteří jsou nezávislí a píší jen to, co si sami myslí. Určitě? Dnes už je situace o něco jiná a ne všichni jsou taková neviňátka, jak se na první pohled může zdát. Například: podle mě je naprosto opomíjená použivatelnost photoshopu na blozích. Jsme zvyklí na to, že časopisy obrázky (hodně) upravují, že někdo v nich vypadá o celá tři čísla menší, než je ve skutečnosti. Ale kdo by něco podobného čekal od bloggerů, kteří jsou „skuteční lidé“? No, měli byste. Existuje nespočet aplikací za pár dolarů, díky kterým fotky upravíte několika kliknutími. Úzký pas, dlouhé nohy nebo větší prsa jsou na dosah prstu. Ne že bych mohla říct, že jsem na žádný svůj obrázek nikdy nesáhla: při mých blogových začátcích jsem kupříkladu měla špatnou pleť což v kombinaci s komentáři, které na to upozorňovaly, znamenalo jediné: že se tohoto problému musím zbavit. I ty nejzákladnější programy to umí. I dnes bych to tak udělala, protože kdo s chce dívat na něco velikostí podobné Vesuvu na vašem čele. Jednou to dokonce zašlo tak daleko, že jsem si nechal přehodit obličej z jedné fotky na druhou- kdokoliv bude schopen tuto fotku najít, dostane ode mě zlatého bludišťáka! :D Nikdy jsem se nesnažila důsledně změnit celou moji postavu nebo obličej, ale občas se mi na mě něco nelíbí (kdo taky je se sebou 100% spokojený), takže jsem učinila malou změnu. Co se tím snažím říct: chápu, že každý má svoje nejistoty, i já je mám. Sama se už dnes ale snažím, aby můj obraz byl to nejpravdivější (kdo četl tento článek, asi ví, co mám na mysli) a také už nevěřím, že vše co vidím na internetu, je pravdivé.

Jako velký problém vidím to, že plno věcí na internetu je zfalšovaných, což bloggerům ubírá na důvěryhodnosti: za pár eur můžete mít na Instagramu o pár tisíc sledujících víc, za pár eur víc můžete mít falešnou kabelku, kterou omámíte další sledující a ti tomu pak tomu všemu věří si zoufají nad tím, že nic z toho nemají. Nepříliš tomu pomáhá fakt, že značky chtějí spolupracovat s těmi s největšími čísly, takže někdo s 50K koupenými „followery“ má větší šanci na spolupráci, než někdo s „opravdovou“ tisícovkou. Což není úplně fér, ale takhle to prostě chodí. To mě taky dovedlo k tomu se zamyslet, jestli i já bych neměla svá čísla trošku „přifouknout“- pak jsem si ale řekla, že to nepotřebuji a dodnes jsem si na Instagramu ani na Facebooku žádného sledujícího nekoupila. Radši budu, když mě lidé budou sledovat s radostí, než ze samotných čísel. Nemám nejohromnější statistiky světa, ale celé mě to prostě baví a k tomu mám opravdu milé sledovatele. No a že zveřejňuji jen „veselé“ obrázky, to je úplně jiný příběh, že jo :)

Nevím, jak se k tomuto tématu stavíte Vy: sledujete bloggery na základě toho, jak moc vám přijdou „opravdoví“? Jak moc si ceníte upřímnosti a do jaké míry Vám stačí krásné fotografie? Povězte mi něco o tom, moc by mě to zajímalo!

2014 outtakes

I love how everyone ends or begins every year with "My best outfits / trips / pictures of 20XX", then facebook gets in with their year in a video and you're sitting in your corner thinking "2014 wasn't that awesome, so why should I do a post on it?" Yes, there were some bright moments and I wore some brilliant outfits, but I didn't feel like coming back to it again. I thought about maybe doing a post of my best buys like last year, but I was too busy to make such a long post. Then tonight I stumbled upon my outtakes of 2014 and I realized January 10th is maybe the last relevant date to post something about 2014.
So I am sharing with you my super secret folder of outtakes. That's the folder where I look when I get too many gentle comments about how "beautiful" I am- now you can see for yourself that a good pictures does miracles. Enjoy!

Opravdu miluji, jak na konci každého roku se objeví tisíce postů na téma "Moje nejlepší outfity / cesty / fotografie roku 20XX"", pak se do toho vloží Facebook s ročním videem a já jen sedím a říkám si, že 2014 nebyl zas tak skvělý rok, abych o něm musela dělat samostatný článek. Ano, bylo v něm plno úžasných momentů a na sobě jsem měla spousty krásných věcí, ale necítila jsem potřebu se k nim vracet. A kvůli vražednému pracovnímu tempu jsem bohužel ani nestihla udělat podobný článek, jako minulý rok o mých nejlepších a nejhorších nákupech.
Dnes večer jsem ale narazila na přísně tajnou složku nepovedených fotek. Je to přesně ta složka, co mě dostane zpátky na zem, když se na blogu nebo na Instagramu objeví komentáře o tom, jaká jsem "krásná". Už několik měsíců schovávám ty nejhorší fotky a kdybych se o ně nepodělila teď, tak už asi nikdy. Tak si je užijte!

Most of my problems are caused by the fact that I blink three times more than a normal person.

/

Většinu mých problémů způsobuje to, že mrkám třikrát častěji než normální člověk.

Sexy hair flip.

 DERP.

I smell it in the air! / Je to cítit ve vzduchu 

That's how I flirt. That's also why my boyfriend is never jealous!

/

 Takhle nějak to vypadá, když se snažím s někým flirtovat.

Sexy hair flip 2.

My #fashioncoffee tag gone wrong. / Jak se mi nepovedlo mé #fashioncoffee

 "You want me to look like an idiot? Okay!" / "Chceš po mě, abych vypadala blbě? Fajn!"

This was the worst day ever: spilt coffee on my crisp white shirt BEFORE we shoot the outfit pictures. I spent the afternoon photoshoping the stains off haha.

/

Nejhorší focení tohoto roku: na svojí krásnou sněhobílou košili jsem si vylila kávu těsně před focením. Pak jsem strávila odpoledne fotošopováním fleků.

That awkward moment when a dog looks better on a picture than you.

/

Ta divná chvíle, kdy pes vypadá na fotce lépe než vy.

I am pregnant.. with SUSHI! / Těhotná se SUSHI :D

I am the boss.

fashion coffee

Those of you that follow me on Instagram (@heelsinprague) might have noticed that one of my favourite tags is #fashioncoffee. Is there anything better that looking good and enjoying your dose of caffeine at the same time? Well now there is. Kofila (a yummy Czech chocolate bar) released an app called Čmajzni Turban allowing you to steal turbans from people (not literally obviously), gain points and win cool prices (the coolest is oooobviously the main price: a Vespa!). Then you have a quiet half an hour to enjoy your #fashioncoffee before someone can steal it from you again. It's like Geocatching but with moving targets, probably my favorite fun app since Fruit Ninja. I didn't manage to steal any of the app turbans (yet!), but I got this real one and I find it pretty darn cool too. I am only afraid someone might steal it from me...

Ti z vás, kdo mě sledují na Instagramu (@heelsinprague), si možná všimli, že jeden z mých oblíbených štítků je #fashioncoffee. Je snad něco lepšího, než vypadat skvěle a užívat si přitom svoji denní dávku kofeinu? Teď si ale při kávě můžete odpočinout i od lovu na turbany. Nedávno jsem začala hrát aplikaci Čmajzni Turban – čmajzníte turbany, cestujete s nimi a tím získáváte body (a pak můžete vyhrát třeba Vespu – a kdo by nechtěl vyhrát Vespu!). Od Fruit Ninja mi žádná aplikace nepřšla tak zábavná. Mně se bohužel žádný ještě čmajznout nepodařilo (ale chystám se na to!), zatím jsem dostala bonusy nahráním čárových kódů z Kofil, protože co by to bylo za #fashioncoffee bez nějakého malého zákusku, že. Taky jsem získala tenhle strašně kůl skutečný turban, akorát se bojím, že mi to někdo čmajzne...

i can see clearly now - my perfect optical frames

Stella McCartney frames

Finding good looking optical frames is almost a mission impossible, finding ones that you want to wear everyday is a miracle. My former eyesight spectacles have been the classic black & orange Ray Ban Wayfarer, where I substituted the original sun lens by a correcting one. But I have had them for about four years and I knew it was time to find a new pair.

 I wanted something classic, with a plastic frame, statement but not hiding my face, not too square, not too nerdy and not too small. Something elegant that doesn't make me ugly I have tried loads and loads of frames, from cheap and expensive ones, I quite liked some of them but not to the point that I would buy them. Then I saw that my favorite designer Stella McCartney is starting a new range of optical frames. I totally fell in love with a tortoise round pair. I have been to many retailers but no one has ever heard of them, finally I found a store thanks to the help of the lovely staff from the Stella McCartney store in Barcelona. The smaller size fit perfectly. And here I am, with my new glasses that I just perfect and I can't stop smiling every time I see myself in the mirror. Also my heart starts beating really fast so I can officially say I am in love with them .) The fact that they are 50% recycled is just a cherry on top.

Nalézt dobře vypadající korekční brýle je téměř nemožné, najít takové, na jejichž nošení se budete těšit každý den se rovná zázraku. Moje původní brýle byly černo oranžové Wayfarery od Ray Ban, u kterých jsem původní sluneční čočku vyměnila za dioptrickou. Měla jsem je ale už přes čtyři roky a už bylo na čase si najít nový pár. 

Chtěla jsem něco klasického, s plastovými obroučkami, výrazné ale nepřehlušující obličej, ne příliš hranaté, ne příliš šprtské a ne moc malé. Aby byly elegantní a necítila jsem se v nich škaredě. Vyzkoušela jsem opravdu mnoho obrouček, od levných po drahé, ale žádné mě nezaujaly natolik, abych měla nutkání si je koupit. Pak jsem zjistila, že moje oblíbená návrhářka Stella McCartney začíná vyrábět  dioptrické brýle. Úplně jsem se zamilovala do želvovinového kulatého páru. Obešla jsem mnoho optik, nikde o nich v životě neslyšeli, až strašně milý personál butiku Stella McCartney v Barceloně mi poradil obchod, kde je mají.

Jejich menší velikost mi sedla úplně perfektně. Takže mám konečně krásné a naprosto perfektní brýle a pokaždé, když jdu okolo zrcadla, se musím usmát. Začne mi při pohledu na ně bušit srdce, takže můžu oficiálně prohlásit, že jsem do nich zamilovaná :) To že jsou z 50% z recyklovaného plastu, už je jenom třešnička na dortu.