inspiration mondays: bright pink

(click on the images to see sources)

I decided to make a new category called "Inspiration Mondays" because I think we all hate Mondays and it is the best day to see something nice and inspiring. I do not think I will be able update it every week, but if I put together some themes I really like, new things, trends, shapes or colors that I think are growing stronger and worth sharing, they will definitely appear here. 

You know how much I love colors and every season there is a new one that I particularly like. I think this spring I will just love bright fuchsia pink. The thing with fuchsia is that it can easily look tacky, so the best way to wear it is on simple cut garments and avoid it to look too sweet. It looks really good with black & white, navy blue, khaki, cobalt blue and if you dare wear it with red or yellow. My personal favorites that you can get right now are the Fred Farrugia fuchsia matte lipstick -you could see it on my Instagram (I think they are discontinuing them so if you are lucky enough to see it buy it because it is the most pigmented lipstick on the planet) and I am seriously thinking about a pair of Zara pants (here) because, let's admit it, the color is just divine. I give it a week or two and if I still think they are the right thing for me I will go for it.

Rozhodla jsem se vytvořit novou kategorii "Inspiration Mondays", protože pondělí je nejneoblíbenějším dnem všeho živého a je to tudíž nejlepší čas pro něco hezkého a inspirujícího. Asi to nebude úplně pravidelná rubrika, ale když toho nahromadím k jednomu tématu víc, což budou nové věci, trendy, tvary nebo barvy co si myslím, že budou mít zářnou budoucnost, rozhodně se tu objeví. 

Už všichni nejspíš víte, jak moc mám ráda barvy a každou sezónu je jedna, co se mi obzvlášť líbí. Tohle jaro to u mě nejspíš vyhraje výrazná fuchsiová růžová. Její nevýhodou je to, že může vypadat lacině, takže je nejlepší ji nosit na jednoduchých střizích a vyhnout se přílišné sladkosti. Skvěle vypadá s černobílými věcmi, námořnickou modrou, khaki, kobaltovou modrou a pokud se odvážíte, noste si se žlutou nebo červenou. Mé osobní favority, co jdou najít v obchodech jsou: rtěnka od Freda Farrugii, který mi už několik týdnů říká pane (foto nahoře), mohli jste ji zahlédnout na mém Instagramu. Pokud ji někde dokážete najít, určitě si ji kupte, je neuvěřitelně pigmentovaná a asi se přestává vyrábět (v Barceloně je vyprodávali). Dost vážně uvažuji i nad kalhotami ze Zary (tady), protože jejich barva je naprosto dokonalá. Dávám tomu týden nebo dva a pokud budu mít stále pocit, že to bez nich nepřežiji, tak jdu do nich.

my daily make up routine

Photos by me

Since I have been asked quite a lot lately about my make up routine, I thought I could make a post about it. I do my make up every day in the morning because honestly I do not think I could pull it off going out without it- if I do not wear at least mascara and blush people ask me if I am sick. At the same time I do not like to look too made up and at the end what i want to look like is like a better version of myself and as natural as possible. This routine take me about ten minutes- and helps me a lot more than ten minutes of snooze-sleeping ;)
For my base, what I want is to my my skin look healthy (since I do not sleep a lot) and cover the whole lot of imperfections my skin has- dark circles under the eyes, blemishes and spots they leaves and redness around the nose. My skin is combined (although it really needs hydration in the winter) with a yellow undertone.
For foundation I have two favorites: the first is Une's Skin Glow foundation which is a brightening foundation with a dewy finish and a lovely almond perfume (I love anything that smells like almonds!) and looks incredibly natural on the skin. Unfortunately it does not last longer than 6 or 8 hours so I use it only when I need an extra brightening or when I do not have to spend the whole day out. Also they do not have it in Spain anymore, so I have to make a stock next time I go to France. My other favorite is Healthy Mix Serum by Bourjois (I wear it on the picture) that has an incredibly light texture, a semi-matte finish and looks just like real skin. It claims to last 16 hours, I would say it is more about ten 10 full hours, but when I put it on at  8 P.M. I still take quite a lot off at 2 A.M. It has a nice fruity smell and matches very nicely my yellow undertone (but so does Skin Glow). Both foundations are between light and medium coverage and I like to put them on with my fingers.
For what the foundation did not cover, I use two concealers. For dark circles under my eyes (I think I sleep so little I will never get rid of them) and for redness around my nose I use the Healthy Mix concealer by Bourjois- it looks natural even on bigger areas and I believe it is a little brightening. For blemishes and spots I use the Dermacol Make Up Cover , it contains 50% of pigments (you do need just the tiniest amount o it) and would conceal anything. I apply it with a little concealer brush to be precise- it does not look natural on bigger areas and has a more pink undertone, so I can use it for small touch ups only.
For powder, I use Healthy Mix by Bourjois (I know, but I just love the range) to set the concealer and on my t-zone- but just a really small amount of it since I do not want a matte finish. If I need a little more coverage or brightening, I use the Soft Minerals powder foundation by Une, it says it is a foundation but with a really light coverage (not enough for me anyway), but it evens out everything and it is luminous- the right thing when I need something extra (I a´have used it on the picture).
Then I do my brows. My natural brows are really poor-haired and you can hardly notice them- the fact that I have a scar (I fell from a carousel when I was little) that cuts one right in the middle and lifts it to another height does not help it a lot. I tend not to pluck them too much, just some hairs bellow the arch and some above to achieve a cleaner look and I do not like the eyebrows where the contours are clearly defined lines. again I like to keep it as natural looking as possible. My absolute favorite is Superfine Liner for Brows by Clinique (in Soft Brown) which is a auto-sharpening really fine liner and the texture is slightly harder so you can easily draw missing hairs (and I have a lot that are missing) one by one. At the moment I have the Instant Lift For Brows by Clinique (I am wearing it) that has one side that is a brow pencil and the other that is a highlighter for under the brows. It is natural looking but it is much wider that the Superfine liner so much more difficult to put on. The highlighter has a nice pearl shade and looks good under the brows and in the inner corner of the eyes. On top of it I like to use the Natural Brow Shaper by Bobbi Brown (I am wearing it on the picture), it is just like mascara for brows and it thickens the hairs one by one. It takes a little time to get used to it but now I love it, with it my brows really look thicker and it does not go off when I wear my helmet (the one you have to pull over your head- it rubs off half your face normally). I brush it on and then I make a final form with a clean mascara brush.
My favorite eyeshadow is Gilded Nude by Clinique (discontinued unfortunately)- anything beige with little golden shimmer is perfect but I also like pinks time to time. Then I make a fine line above my lashes with a black M.A.C. shadow from the red palette pictures above (discontinued) and then I use a highlighter in the inner corner (usually the one in the Clinique brow pencil). I always curl my eyelashes before I put mascara on, I have short, straight and few lashes so curling the is a must. My favorite mascaras are Estée Lauder- I have been using them for years and they really make my dull eyes stand out. I like the Magnascoopic, Sumptuous Extreme and Double Wear- of this one I have only a tester but my lashes look two times longer- and even people around me notice it.
To finish I apply Chanel Joues Contraste in Rose Initiale, which is a rose blush with little golden shimmer that just brightens my face instantly- the shade is really a true rose and the product itself look just incredibly natural. Also it really smells like roses- love it! (I even pardon it it does not last more than 6 or 8 hours- and I do my best not to hold my head in class). The last thing is the Vaseline Lipbalm in Rosy- I do not like to wear lipstick when I have long working days because it would just travel on my face (I should really stop holding my head up) so this tinted lip balm is the best solution for me- I had it for a year and it is still not empty- for the price it costs it is just a real money saver.



Několik z vás se mě ptalo na make up, který používám a konečně jsem našla čas udělat o tom článek. Maluji se každý den protože, abych pravdu řekla, bez make upu se necítím dobře a nechci tak moc chodit mezi lidi. Jakmile nemám alespoň řasenku a tvářenku, tak se mě lidé ptají, jestli nejsem nemocná. Na druhou stranu ale nechci vypadat příliš načančaně a finální výsledek by měl vypadat prostě jako má vylepšená verze a také co nejpřirozeněji. Tahle sestava mi zabere deset minut a rozhodně mi prospěje víc, než kdybych si stejný čas přispala ;)
Na podklad je pro mě nejdůležitější, aby moje kůže vypadala zdravě (jelikož nikdy moc nespím) a taky chci zamaskovat všechny nedokonalosti jako kruhy pod očima, pupínky a skvrny, co po sobě zanechávají a pak taky začervenání okolo nosu. Dobře vypadající pleť je podle mě základ všeho a proto jí také věnuji spoustu péče (hlavně té hydratační) a také s ní při líčení strávím nejvíce času. Moje pleť je smíšená se žlutým podtónem.
Pro make up mám dva favority: Skin Glow od Une, což je rozjasňující make up se svěžím finishem a taky má krásnou mandlovou vůni (zbožňuji všechno mandlové) a na pleti vypadá naprosto přirozeně. Bohužel nevydrží víc než šest nebo osm hodin, takže ho používám, když opravdu potřebuji pleťovou vzpruhu a nebo když nebudu celý den mimo domov. Další nevýhodou je těžká dostupnost, do Španělska se přestala tato značka dovážet a tak si budu muset udělat zásoby při mé další cestě do Francie. Mým druhým favoritem je Healthy Mix Serum od Bourjois (ten mám na sobě na fotce), má úplně lehoučkou gelovou texturu a vypadá úplně jako druhá kůže. Tvrdí o sobě, že vydrží šestnáct hodin, já bych řekla že úplně vydrží kolem deseti hodin, ale když si ho dám ráno v osm tak v noci ve dvě ještě stále něco odličuji- což je úspěch. Má příjemnou ovocnou vůni a polo-matný finish, kromě toho taky skvěle koresponduje s mým žlutým podtónem pleti (což ostatně i Skin Glow). Oba make upy mají lehké až střední krytí a nanáším je prsty.
Na to co make up nezakryl mám dva korektory. Na kruhy pod očima (už asi chronické) a začervenání okolo nosu používám Healthy Mix Concealer od Bourjois, který vypadá relativně přirozeně i na větších plochách (make up ze stejné řady je ale o třídu výš) a taky vypadá jako trochu rozjasňující. Na pupínky a skvrny používám Dermacol Make Up Cover, který myslím všichni už znáte, obsahuje 50% pigmentů a zakryje opravdu snad cokoliv, já ho nanáším korektorovým štětečkem přímo na místo určení protože když je ho moc, tak nevypadá přirozeně a bohužel i nejžlutější odstín č. 210 je na mě dost narůžovělý, takže to na mě nevypadá moc přirozeně, pokud to s ním přeženu.
Jako pudr používám Healthy Mix od Bourjois (ano, celá řada je skvělá) na zafixování Make Up Coveru a dle potřeby na T-zónu, to ovšem jen když trávím více času venku. Pokud potřebuji ještě více krytí nebo rozjasnění, používám Soft Minerals powder foundation od Une, což je sice údajně make up sám o sobě, ale mě vyhovuje jako finální pudr protože dokáže pleť hezky sjednotit a rozjasnit- jednoduše něco, když potřebujete vypadat o chlup lépe než obvykle (ten mám také na fotografiích)
Potom se soustředím na obočí. Moje přirozené obočí je strašně řídké a s výrazným tvarem do špičky- moc tomu nepomáhá ani fakt, že přes polovinu jednoho obočí mám jizvu (jako malá jsem spadla z kolotoče), na které mi nic neroste. Moc toho není co vytrhovat, jen se snažím mít jasně definovaný oblouk a "čistou" část nad obočím. Na druhou stranu mi nevyhovuje ani obočí, které je jasně narýsované, prostě chci, aby moje vypadalo co nejpřirozeněji. Mým největším favoritem je Superfine Liner for Brows od Clinique (v odstínu Soft Brown), je to samoořezávatelná tužka na obočí a opravdu tenoučká, s lehce tvrdší texturou, takže s ní jsou skvěle namalovat jednotlivé chloupky. Momentálně mám od Clinique Instant Lift For Brows, jehož jedna strana je tužka na obočí a druhý konec rozjasňovač. Vypadá moc přirozeně, ale mně osobně vyhovuje mnohem víc Superfine Liner, protože tato má širší hrot a hůře vidím, co s ní dělám. Rozjasňovač je skvělý jak pod obočím, tak ve vnitřním koutku oka. Navrch dávám Natural Brow Shaper id Bobbi Brown což je v podstatě řasenka na obočí, takže každý chlup zesilní.  Trošku mi trvalo se s ní naučit pracovat, ale teď už jsem si na ni zvykla, chloupky s ní češu směrem nahoru a pak zafixuji čistým kartáčkem na řasy do požadovaného tvaru. Taky opravdu drží a to i po nandání a sundání mé integrální helmy (po kterých mám obyčejně vnější polovinu obočí v tahu).
Můj oblíbený oční stín je Gilded Nude od Clinique (ten už se bohužel nevyrábí)- cokoliv béžového z jemnými zlatými třpytkami je ideální i když se spokojím i se světle růžovou. Potom si dělám tenkou linku z černého stínu na oči od M.A.C. (z červené paletky- už se nevyrábí) a pak rozjasňovač do vnitřního koutku. Řasy si vždy natáčím, protože je mám krátké, rovné a řídké a pak vypadají opravdu mnohem lépe. Moje nejoblíbenější jsou od Estée Lauder  a to Magnascoopic, Sumptuous Extreme a teď Double Wear- od té mám zatím jen vzorek ovšem prodlužuje řasy neskutečně, dokonce i okolí si toho všimlo. Bez řasenky nedám ani ránu a tyhle mi opravdu dokáži oči krásně zvýraznit.
Nakonec aplikuji Chanel Joues Contraste v odstínu Rose Initiale, což je růžová barva s lehkým zlatým třpytem, co mi vždy rozzáří obličej- ta barva je nádherná, jako kdyby jste vzali růžovou růži a vylisovali z ní tvářenku. Po růžích také krásně voní, takže jí odpustím, že nevydrží déle než 6 nebo 8 hodin (a to se snažím si při hodinách nepodpírat hlavu). Jako poslední je Vaseline Lipbalm v odstínu Rosy, což je narůžovělý balzám na rty- nerada nosím při pracovním týdnu rtěnky, protože mi cestují po obličeji (asi bych si opravdu měla přestat podpírat hlavu), takže zabarvený balzám je pro mě nejlepší možnost. Tenhle mám už přes rok (přivezla jsem si ho z Londýna) a stále není prázdný, za tu cenu, co stojí, je to tedy moc dobrá koupě.

the day I wore things in two colors only

Petit Bateau sweater, old skirt, H&M bag, Anaid Kupuri flats and Ray Ban sunglasses

Photos: Andrea

I already knew I had a thing for bicolor things but I think it unintentionally wearing everything bicolor might be a sign that it really is an issue. As I already told you I like black and white shoes and since my everyday black flats are falling apart I thought it was time to find a new pair. These are from Barcelona designer Anaid Kupuri and it was love at first sight- then I went trough the agony of knowing my size was sol out, then the joy of fitting into my smaler size and then the agony of breaking them in. After 4 days of intensive home breaking-in they still hurt a little, but I still hope the leather will eventually soften. If it does not I seriously I think I might spend a few days banging my head against the wall for breaking my #1 shoe rule: if it doesn't fit perfectly in store, don't buy it. 

I když jsem věděla, že mám určitou slabost pro dvoubarevné věci, vzít si na sebe v jeden den v podstatě všechno dvoubarevné je, myslím, slušný výkon i na mě. Už jsem tady zmiňovala, že mám slabost pro černo bílé boty a jelikož se moje černé každodenní asi brzy rozpadnou, rozhodla jsem se najít si nějaký náhradní pár. Tyhle jsou od barcelonského návrháře Anaida Kupuri a byla to láska na první pohled- pak jsem procházela zármutkem při zjištění, že už nemají mojí velikost, potom to byla radost, když jsem se vecpala do té menší a potom jsem trpěla, když jsem je rozcházela. Po čtyřech dnech intenzivního domácího rozchozování to stále ještě není úplně ideální, ale snad kůže ještě povolí. Jestli ne, tak asi strávím pár dní boucháním hlavou o zeď jako trest za porušení mého botopravidla číslo jedna: jestli ti ta bota perfektně nesedí v obchodě, nekupuj si ji. Pokud budu mít příště na hlavě obrovskou bouli, tak víte čím to je, ale upřímně doufám, že ještě malinko povolí.

green pants & pineapple earrings

H&M coat, sweater, shoes, earrings & bag, Zara pants & Benetton scarf

Photos: Alban

I decided to trade these pants with my sister so now they are officially mine, green is such a great color for spring! Today I had a day off after a long time so I decided not to make a day off to my feet, wearing one of the most beautiful heels I own. The little detail is that the upper part of the earrings matches with them.The other thing you may not notice at first sight is that above the pineapples there is a little fly- at did not notice it at first, and a friend of mine noticed it at the worst possible moment- while driving and she hit the car in front of us (at 5km/h but still). So if you are lucky enough to get them when they hit the stores, do not wear them on the passenger seat, for your own safety!

Konečně jsem se rozhodla udělat se sestrou výměnný obchod a nechat si tyhle kalhoty navždy, zelená je totiž skvělá barva na jaro (nebo na kdykoliv). Dnes jsem měla den volna, takže jsem se rozhodla nedát svým nohám den volna a vzala jsem si jedny z nejhezčích bot, co mám. Malým detailem  je to, že ladí s vrchní částí náušnic, která je taky světle růžová. Druhá věc, které jste si nejspíš nevšimli, je, že nad ananasy jsou zlaté mouchy v životní velikosti- já si toho ze začátku taky nevšimla a jedna moje kamarádka si toho všimla v nejhorší možné chvíli- při řízení. A pak narazila do auta před námi (nic se nám nestalo, bylo to asi v 5 km za hodinu, ale rána to byla). Takže pokud budete mít to štěstí a získáte je, až budou v obchodech, nenoste je pro vaše vlastní bezpečí na sedadle spolujezdce!

coffee break

H&M knit, Zara skirt, Bimba & Lola jewelery

Photos: Alban

I have been working way too much for the past few weeks and I don't think I will stop anytime soon. My new motto is "Coffee! You can sleep when you're dead." And since I will not really have the time to go out to make pictures this weekend and the ones I made during the week turned out horribly (or rather my face on them did) I thought I could share with you some litteraly home-made pictures while I am working. I got these mixed metal rings yesterday (from the same collection as the earrings) and I already had problems getting them off from my right hand (since the fingers are bigger) but I guess wearing most of them on the left does not make a big difference. I like having my hands good looking while I am working, unless I do a model, at that moment I am really a mess.

Posledních pár týdnů pro mě bylo intenzivně pracovních a doufám, že brzy už aspoň na chvilku zpomalím tempo. "Kafe! Spát můžete, až budete mrtví." je moje nové moto. A jelikož tenhle víkend nebudu mít čas jít fotit ven a fotky z týdne jsou na hraně (spíš tedy můj obličej na nich), rozhodla jsem ukázat vám doslova domácí fotky toho, co mám na sobě, když pracuji. Při práci mám ráda upravené ruce, kromě laku na nehty jsem si včera pořídila tenhle set prstýnků z různobarevných kovů (ze stejné kolekce jako náušnice)- a už jsem měla problém dostat je z pravé ruky (jelikož na ní mám větší prsty). Rozhodla jsem se je tedy nosit na levé, což je ohromný rozdíl. 

How is it to live abroad? / Jaké to je žít v zahraničí?

Although "Adela's Comments and Chatter" should usually illustrate my thoughts about fashion, I think that time to time I will make an exception and talk about other topics. This time it is something I have been asked to write about from my readers: my residence in Spain.
In the last year of high school I decided that I wanted to leave the Czech republic to study abroad. My first option was France but due to various reasons and events I finally chose to go to Barcelona. To enter the university I only had to make an entrance exam and convert my final exam's grade to the Spanish equivalent- from the moment I was accepted it was a sure thing.
I was preparing myself to move only physically (packing my stuff), after all I had been studying Spanish for four years (thinking that would do) and I was really looking forward to this experience.
The first thing that hit me when I arrived: having a good language level at school does not mean to have a good level in real life. There is a tremendous difference between only one person speaking alone and in very moderate speed and between a group of Spanish talking as fast as Usain Bolt runs, ten at one time. In that moment you are happy to understand a simple "Sí". And then there is the part when you have to speak yourself: sentences that sounded perfect in your head come out mashed like potatoes. "Puedes... aah, donde está, hmmm la como se dice, office?" (Can you please tell me where is the office?) The worst thing is you know you know the words you want to say, they just do not surge when you need them (that happens a few hours afterwards). I was dealing with this by saying the words I didn't know in English. The good thing is it got better really fast, I understood everything within a few weeks and I could speak without sounding like a  scratched CD in two or three months. To be totally honest I think it made my integration here slower, not that people would not listen to and help me if I had problems to say, but it was a slow-down in my social relationships- you get tired trying to understand a foreign language and trying to speak in constantly.  My Spanish is still not perfect, but I speak really good now- a lot lot better than when I got here.
The second thing I wasn't prepared for was Catalan. I knew they also speak Catalan here, and the truth is if you speak to someone in Spanish in 98% the will respond to you in Spanish in Barcelona, but what I was not told (and I still feel upset about it) was that some of my classes will not be in Spanish- finally around 30%. Some teachers switched to Spanish when I asked them to, but some would not. As a classic says "If you wanted to study in Spanish you should have gone to Madrid" (L'Auberge espagnole). It is not a dialect but a proper language, it has elements from Spanish and French and something totally particular. Now I totally understand it (I do not speak it since I do not have to) but it took me about a year - speaking both Spanish and French before was a big advantage.
Apart of the language I would not say the differences are enormous, it's not like I am on the other side of the world. Of course there were things that surprised me, perhaps the most striking was how many beggars there are on the streets. In time you see some time to time, but in Barcelona there is quite a lot of them everywhere. They are usually the same people at the same places- for example a guy that claims to be a robbed tourist, at the same spot since more than a year- not sure if I believe him. On the other hand it is so easy to lose everything: your job, then the apartment and you find yourself on the street. It may sound like a cliché but unfortunately it has become the reality of many and I would swear I see more and more people sleeping in the streets and in the ATM halls (the banks are letting them- quite ironic since sometimes it is their fault). 
Barcelona is one of the richest regions of the country but still you can feel how it feels depressed about the economic situations, my generation illustrates it pretty well: a lot of them want to leave the country when they finish their studies, as finding a job here as a fresh graduate is nearly impossible.
I return to the Czech republic thre of four time a year (and during the summer) and I never thought it was possible to miss a country so much. When I really feel far away is when things happen back there and I have no one to share them with. I miss small things like getting the press in my language, the typical taste of the bread, first snow and those little moments like family reunions, elections, hockey gamess or when something happens and everyone talks about it. I was sad not being able to vote for the first time and I was sad not being able to lit a candle on Saint Venceslas' square when Václav Havel died.
Overall I would say living abroad has given me a lot- new friends, two new languages and a mind opening, but it was not for free. I also missed a lot and I missed it much. If you ever have the opportunity to go abroad for a while go for it, but at the same home is home.




Ačkoliv se ve většině "Adélčiných keců" budu zabývat spíše s módou spojenými tématy, občas není na škodu mluvit o něčem jiném. Dnes tedy budu psát o tom, o co jste mě již několikrát žádali: o mém životě ve Španělsku.
V posledním ročníku střední školy jsem se rozhodla, že chci opustit Českou republiku a jít studovat do zahraničí. Původně jsem měla zamýšlenou Francii, shodou okolností a náhod jsem se ale nakonec rozhodla pro Barcelonu. Pro přijetí na školu tady mi stačilo projít vstupním testem a "přeložit" mé maturitní známky na španělský ekvivalent- od chvíle, co jsem byla přijatá, byla jasná věc, že sem pojedu.
Na příjezd jsem se připravovala pouze fyzicky (balením si věcí), španělštinu jsem studovala čtyři roky (a doufala jsem, že to bude stačit) a moc jsem se na to těšila.
První věc, co mě zarazila po mém příjezdu bylo to, že dobrá úroveň jazyka ve škole neznamená dobrá úroveň jazyka ve skutečném životě. Je ohromný rozdíl, když na vás mluví pomalu jeden člověk a když se mezi sebou baví deset Španělů jeden přes druhého. V té chvíli jsem byla ráda, když jsem rozuměla jednoduchému "Sí". A v momentě, kdy máte mluvit, se do všeho míchají slova "hm" a "eeeh" klidně i několikrát za sebou, a víte, že slova, co chcete říct, znáte, ale nějak nechtějí vyplout na povrch (většinou si na ně vzpomenete po několika hodinách). Já jsem to řešila tak, že slovíčka, na která jsem si nemohla vzpomenout, jsem říkala anglicky a doufala, že je někdo dokáže přeložit. Na druhou stranu jsem začala všechno chápat už po několika týdnech a mluvit na lepší úrovni než rozbité CD jsem dokázala po dvou nebo třech měsících. Pokud bych měla být opravdu upřímná, řekla bych, že jazyk byl problém při včleňování se do kolektivu, ne že by lidé nechápali, co chci říct nebo mi nepomáhali při menších problémech, ale rozhodně je to zpomalující element, když nad vším, co řeknete a slyšíte, musíte neustále přemýšlet- nemluvě o tom jak je to unavující. Moje španělština stále není perfektní, ale rozhodně je tam od začátku ohromný skok.
Druhá věc, na kterou jsem nebyla připravená, byla katalánština- i když jsem věděla, že tady mluví i katalánsky, měla jsem s ní ze začátku docela problém (to, že v ní bylo několik hodin týdně mi moc nepomáhalo)- nakonec jsem ji asi po roce, díky mým znalostem španělštiny a francouzštiny, přelouskla, ale stálo mě to hodně úsilí. Slovy klasika "Pokud jste chtěl studovat ve španělštině, měl jste jet do Madridu!" (z filmu Erazmus a spol.)
Kromě jazyka nejsou kulturní rozdíly mezi Španělskem a Českou republikou nijak obrovské a rozhodně tady nemám pocit, že bych žila na opačném konci světa. I tak tu ale byly věci, co mě překvapily, nejvíc mě třeba zarazilo kolik je tady na ulicích žebráků. Ne, že by v Praze žádní nebyli, ale v Barceloně je jich proporcionálně mnohem víc. Většinou to bývají stejní lidé na stejných místech, jako jeden "turista, kterého okradli o vše", který je ve stejné uličce už přes rok- nejsem si jistá, jestli bych tomu měla věřit. Na druhou stranu je tady opravdu reálný strach se na ulici ocitnout, klišé ztratit práci, neplatit nájem a být vyhozen na ulici je tady mnohokrát zosobněno. Přísahala bych, že na ulicích vidím spát čím dál více lidí, banky dokonce nechávají lidi spát ve svých vestibulech (což je docela ironie, jelikož je tam mnoho z nich právě kvůli bankám).
Barcelona je jedno z nejbohatších měst celé země a přesto je tu cítit deprese z ekonomické situace, moje generace není výjimkou: mnoho z nich chce po studiích opustit Španělskou a hledat práci v zahraničí, jelikož čerstvý absolvent zde práci najde jen zázrakem. V tomhle ohledu je v Čechách mnohem lepší situace.
Do České republiky se vracím třikrát nebo čtyřikrát za rok (a během léta) a nikdy jsem si nemyslela, že je možné, aby mi tak chyběla. Nejdále od domova se cítím, když se u nás dějí věci, které tady absolutně nikoho nezajímají. Chybí mi malé i velké věci, tisk v mém rodném jazyce, český chleba, první sníh, nebo když se u nás něco děje, ať to jsou rodinné sešlosti, volby nebo mě třeba moc mrzelo nemoct zapálit na Václavském náměstí svíčku na počest Václava Havla.
Všeobecně mi pobyt v zahraničí hodně dal- nové přátele, dva nové jazyky a taky nový pohled na svět, ale nic není zadarmo. Hodně toho promeškám a hodně mi toho chybí. Pokud máte možnost a chuť jet na delší dobu do zahraničí, určitě jeďte. Na druhou stranu už chápu rčení "Všude dobře, doma nejlíp.".

today

H&M coat & bag, Topshop sweater, Mango jeans, Bimba & Lola earrings & shoes

Photos: Alban

Seriously I have no idea what I am going to do in a year or two when this coat will become unwearable, unless someone makes the perfect copy of it (or H&M could just start making it again). Today I wore quite a simple outfit, made of basics plus two pops of color, by the way those shoes are quite comfy and I am even thinking about going out in them tonight, but I am not sure how I would react if someone steps on them. Also I got little hoops in rose gold yesterday, I don't think I will ever be able to put off the bigger ones, but these are quite subtle.

Vážně netuším, co budu dělat za rok nebo dva, až se tenhle kabát stane nenositelným, pokud ovšem někdo neudělá jeho perfektní kopii (nebo by ho H&M zase mohlo poslat do výroby). Dnes jsem na sobě měla docela jednoduchý outfit se dvěma barevnými akcenty, mimochodem jsem moc ráda, že tyhle boty jsou  relativně pohodlné a dokonce zvažuji, že si je vezmu dnes večer ven, nicméně netuším, jak bych reagovala, pokud mi na ně někdo šlápne- což je bohužel reálná hrozba. Taky jsem si včera koupila růžovo-zlaté "kruhové" (spíš osmiúhelné) náušnice, větší mi asi nikdy nebudou úplně sedět, ale tyhle mi přijdou fajn.