How is it to live abroad? / Jaké to je žít v zahraničí?

Although "Adela's Comments and Chatter" should usually illustrate my thoughts about fashion, I think that time to time I will make an exception and talk about other topics. This time it is something I have been asked to write about from my readers: my residence in Spain.
In the last year of high school I decided that I wanted to leave the Czech republic to study abroad. My first option was France but due to various reasons and events I finally chose to go to Barcelona. To enter the university I only had to make an entrance exam and convert my final exam's grade to the Spanish equivalent- from the moment I was accepted it was a sure thing.

I was preparing myself to move only physically (packing my stuff), after all I had been studying Spanish for four years (thinking that would do) and I was really looking forward to this experience.
The first thing that hit me when I arrived: having a good language level at school does not mean to have a good level in real life. There is a tremendous difference between only one person speaking alone and in very moderate speed and between a group of Spanish talking as fast as Usain Bolt runs, ten at one time. In that moment you are happy to understand a simple "Sí". And then there is the part when you have to speak yourself: sentences that sounded perfect in your head come out mashed like potatoes. "Puedes... aah, donde está, hmmm la como se dice, office?" (Can you please tell me where is the office?) The worst thing is you know you know the words you want to say, they just do not surge when you need them (that happens a few hours afterwards). I was dealing with this by saying the words I didn't know in English. The good thing is it got better really fast, I understood everything within a few weeks and I could speak without sounding like a  scratched CD in two or three months. To be totally honest I think it made my integration here slower, not that people would not listen to and help me if I had problems to say, but it was a slow-down in my social relationships- you get tired trying to understand a foreign language and trying to speak in constantly.  My Spanish is still not perfect, but I speak really good now- a lot lot better than when I got here.
The second thing I wasn't prepared for was Catalan. I knew they also speak Catalan here, and the truth is if you speak to someone in Spanish in 98% the will respond to you in Spanish in Barcelona, but what I was not told (and I still feel upset about it) was that some of my classes will not be in Spanish- finally around 30%. Some teachers switched to Spanish when I asked them to, but some would not. As a classic says "If you wanted to study in Spanish you should have gone to Madrid" (L'Auberge espagnole). It is not a dialect but a proper language, it has elements from Spanish and French and something totally particular. Now I totally understand it (I do not speak it since I do not have to) but it took me about a year - speaking both Spanish and French before was a big advantage.
Apart of the language I would not say the differences are enormous, it's not like I am on the other side of the world. Of course there were things that surprised me, perhaps the most striking was how many beggars there are on the streets. In time you see some time to time, but in Barcelona there is quite a lot of them everywhere. They are usually the same people at the same places- for example a guy that claims to be a robbed tourist, at the same spot since more than a year- not sure if I believe him. On the other hand it is so easy to lose everything: your job, then the apartment and you find yourself on the street. It may sound like a cliché but unfortunately it has become the reality of many and I would swear I see more and more people sleeping in the streets and in the ATM halls (the banks are letting them- quite ironic since sometimes it is their fault). 
Barcelona is one of the richest regions of the country but still you can feel how it feels depressed about the economic situations, my generation illustrates it pretty well: a lot of them want to leave the country when they finish their studies, as finding a job here as a fresh graduate is nearly impossible.
I return to the Czech republic thre of four time a year (and during the summer) and I never thought it was possible to miss a country so much. When I really feel far away is when things happen back there and I have no one to share them with. I miss small things like getting the press in my language, the typical taste of the bread, first snow and those little moments like family reunions, elections, hockey gamess or when something happens and everyone talks about it. I was sad not being able to vote for the first time and I was sad not being able to lit a candle on Saint Venceslas' square when Václav Havel died.
Overall I would say living abroad has given me a lot- new friends, two new languages and a mind opening, but it was not for free. I also missed a lot and I missed it much. If you ever have the opportunity to go abroad for a while go for it, but at the same home is home.




Ačkoliv se ve většině "Adélčiných keců" budu zabývat spíše s módou spojenými tématy, občas není na škodu mluvit o něčem jiném. Dnes tedy budu psát o tom, o co jste mě již několikrát žádali: o mém životě ve Španělsku.
V posledním ročníku střední školy jsem se rozhodla, že chci opustit Českou republiku a jít studovat do zahraničí. Původně jsem měla zamýšlenou Francii, shodou okolností a náhod jsem se ale nakonec rozhodla pro Barcelonu. Pro přijetí na školu tady mi stačilo projít vstupním testem a "přeložit" mé maturitní známky na španělský ekvivalent- od chvíle, co jsem byla přijatá, byla jasná věc, že sem pojedu.
Na příjezd jsem se připravovala pouze fyzicky (balením si věcí), španělštinu jsem studovala čtyři roky (a doufala jsem, že to bude stačit) a moc jsem se na to těšila.
První věc, co mě zarazila po mém příjezdu bylo to, že dobrá úroveň jazyka ve škole neznamená dobrá úroveň jazyka ve skutečném životě. Je ohromný rozdíl, když na vás mluví pomalu jeden člověk a když se mezi sebou baví deset Španělů jeden přes druhého. V té chvíli jsem byla ráda, když jsem rozuměla jednoduchému "Sí". A v momentě, kdy máte mluvit, se do všeho míchají slova "hm" a "eeeh" klidně i několikrát za sebou, a víte, že slova, co chcete říct, znáte, ale nějak nechtějí vyplout na povrch (většinou si na ně vzpomenete po několika hodinách). Já jsem to řešila tak, že slovíčka, na která jsem si nemohla vzpomenout, jsem říkala anglicky a doufala, že je někdo dokáže přeložit. Na druhou stranu jsem začala všechno chápat už po několika týdnech a mluvit na lepší úrovni než rozbité CD jsem dokázala po dvou nebo třech měsících. Pokud bych měla být opravdu upřímná, řekla bych, že jazyk byl problém při včleňování se do kolektivu, ne že by lidé nechápali, co chci říct nebo mi nepomáhali při menších problémech, ale rozhodně je to zpomalující element, když nad vším, co řeknete a slyšíte, musíte neustále přemýšlet- nemluvě o tom jak je to unavující. Moje španělština stále není perfektní, ale rozhodně je tam od začátku ohromný skok.
Druhá věc, na kterou jsem nebyla připravená, byla katalánština- i když jsem věděla, že tady mluví i katalánsky, měla jsem s ní ze začátku docela problém (to, že v ní bylo několik hodin týdně mi moc nepomáhalo)- nakonec jsem ji asi po roce, díky mým znalostem španělštiny a francouzštiny, přelouskla, ale stálo mě to hodně úsilí. Slovy klasika "Pokud jste chtěl studovat ve španělštině, měl jste jet do Madridu!" (z filmu Erazmus a spol.)
Kromě jazyka nejsou kulturní rozdíly mezi Španělskem a Českou republikou nijak obrovské a rozhodně tady nemám pocit, že bych žila na opačném konci světa. I tak tu ale byly věci, co mě překvapily, nejvíc mě třeba zarazilo kolik je tady na ulicích žebráků. Ne, že by v Praze žádní nebyli, ale v Barceloně je jich proporcionálně mnohem víc. Většinou to bývají stejní lidé na stejných místech, jako jeden "turista, kterého okradli o vše", který je ve stejné uličce už přes rok- nejsem si jistá, jestli bych tomu měla věřit. Na druhou stranu je tady opravdu reálný strach se na ulici ocitnout, klišé ztratit práci, neplatit nájem a být vyhozen na ulici je tady mnohokrát zosobněno. Přísahala bych, že na ulicích vidím spát čím dál více lidí, banky dokonce nechávají lidi spát ve svých vestibulech (což je docela ironie, jelikož je tam mnoho z nich právě kvůli bankám).
Barcelona je jedno z nejbohatších měst celé země a přesto je tu cítit deprese z ekonomické situace, moje generace není výjimkou: mnoho z nich chce po studiích opustit Španělskou a hledat práci v zahraničí, jelikož čerstvý absolvent zde práci najde jen zázrakem. V tomhle ohledu je v Čechách mnohem lepší situace.
Do České republiky se vracím třikrát nebo čtyřikrát za rok (a během léta) a nikdy jsem si nemyslela, že je možné, aby mi tak chyběla. Nejdále od domova se cítím, když se u nás dějí věci, které tady absolutně nikoho nezajímají. Chybí mi malé i velké věci, tisk v mém rodném jazyce, český chleba, první sníh, nebo když se u nás něco děje, ať to jsou rodinné sešlosti, volby nebo mě třeba moc mrzelo nemoct zapálit na Václavském náměstí svíčku na počest Václava Havla.
Všeobecně mi pobyt v zahraničí hodně dal- nové přátele, dva nové jazyky a taky nový pohled na svět, ale nic není zadarmo. Hodně toho promeškám a hodně mi toho chybí. Pokud máte možnost a chuť jet na delší dobu do zahraničí, určitě jeďte. Na druhou stranu už chápu rčení "Všude dobře, doma nejlíp.".

38 comments:

  1. Můžu se zeptat jak dlouho už ve Španělsku jsi?

    ReplyDelete
  2. Vím, že mi asi takhle v komentářích neodpovíš, ale moc by mě zajímalo, jak probíhá studium v Barceloně - sama chodím na architekturu na čvut. Liší se to hodně? Zaměřuje se studium spíš na atelier a uměleckou stránku, nebo na technickou stránku věci? Kolik ateliérů absolvuješ? Z čeho se nejvíc vyhazuje? Jsem úplně napjatá (už kvůli případnému erasmu:))

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ono je docela těžké něco porovnávat, když neznáš tu druhou část :) (tím myslím, že jsem nikdy nebyla na ČVUT). Ale řekla bych, že ve Španělsku je všeobecně architektura spíš techničtější, letos (3. ročník) jsou nejhlavnější předměty statika, stavitelství, instalace a projekty. Projekty jsou, pokud se nemýlím, na ČVUT ateliéry? Ty máme od 1. ročníku a každý rok je to jakoby jeden předmět. Vyhazuje se, pokud jeden předmět propadneš víc než jednou a nejvíc lidí propadá z těch nejdůležitějších předmětů. Doufám, že jsem ti odpověděla a klidně se ptej i v komentářích :)

      Delete
    2. tak to zní úplně stejně jako u nás:) mimochodem myslím, že většina erasmáků, co potkávám, jsou španělé:)
      a díky moc za odpověď, fandím ti!

      Delete
    3. a jen tak mimochodem, ač je to překvapující, na celé fakultě máme asi pět vkusně oblečených děvčat, a to bych ještě vsadila boty, že jsou z designu:)

      Delete
  3. to si pekne napisala :) ja som zila v skotsku a tiez som to tak podobne citila.

    www.perlaoreneta.blogspot.com

    ReplyDelete
  4. Ou, tak tento článek je pro mě velmi náročný...Už od malička toužím žít v zahraničí a to, co nejdál od ČR, moje rodná země pro mě moc neznamená, a i když mám z toho občas výčitky, cítim to tak a na tom nic nezměním. S Českou Republikou prostě vztah moc nemám, ale, co, když si to jenom myslím, třeba až zkusím žít v zaharničí, pochopím to, co jsem dosut nepochopila! Tento článek mi konečně otevřel oči a myslím, že pokud se tento odjezd někdy uskuteční budu nad tím dlouho uvažovat:)) Taky jsem nikdy nevěděla, že tam je hodně žebráků a problém se zaměstnáním:/:) Super článek!

    ReplyDelete
  5. takže se pak plánuješ vracet do čr?:)) já studuju v uk a asi to vidím i na zakotvení v zahraničí, neříkám, že uk, ale čr mě moc neláká..

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ráda bych se tam vrátila, ale myslím, že je moc brzo na jakékoliv závěry :)

      Delete
  6. ve 20 ve 3. ročníku na VŠ?

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ano, maturovala jsem v necelých osmnácti (nebyla jsem v českém systému).

      Delete
  7. och toto bolo veľmi zaujímavé, i skrz to, že sa stále snažím vcítiť do tejto situácie, uvažujem nad tým že si vysokú školu dorobím niekde mimo, no bohužiaľ na moj odbor mi nie je nič ponúkané vo francúzsku. uvažovala som aj o anglicku,ale neťahá ma to tam až tak. ale keďže nemám žiadne znalosti jazyka, len ťažko by som sa dokázala do toho dostať a pochybujem, že nejaký kurz by mi dovtedy pomohol.
    úprimne, veľa krát sa sťažujem na to ako zle sa máme tu doma/ u nás, ale ako náhle vypadnem niekde mimo vždy si poviem, že fúha nie je to až tak zlaté, ako sa zdá.
    tak nech sa darí a držím palce!

    ReplyDelete
  8. Jsem ráda, že jsi tenhle článek napsala :), sama bych chtěla na VŠ odjet. Jak se ti zvykalo na to vidět rodinu čtyřikrát do roka? To je asi jediná věc, kterou si nedokážu moc představit.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já je vídám častěji, oni za mnou taky občas jezdí. Nedá se říct, že by mi nechyběli, ale snáším to docela dobře.

      Delete
  9. Super clanek, klidne bys mohla o zivote a studiich ve Spanelsku psat casteji:). Zajimalo by me treba, jak rychle sis tam nasla kamarady a jestli to jsou Spanele, nebo spis taky dalsi zahranaci. A vim, ze jsem fakt zvedava, klidne na to neodpovidej - cos delala za stredni? Bylas taky nekde v zahranici, ze ovladas tolik jazyku (hrozne se mi libi tvoje aj, urcite se tady ctenim neco priucim:)). Dekuju. K.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Spíš Španělé nebo třeba i Ekvádorci, ono tady doteď moc cizinců nebylo- nejvíc z Jižní Ameriky, až teď je tu pár lidí na Erasmu..

      Delete
  10. Právě ted s kamarádkou odjíždíme na Erasmus do Huelvy, docela jsi mě ještě víc navnadila a jsem doopravdy zvědavá. :)

    ReplyDelete
  11. Chodila jsem na španělskou školu v Česku a dle mého názoru je španělský systém naprosto otřesný a nekvalitní. To co se u nás učí v matematice na střední je u nich těžké vysokoškolské učivo a obdobné je to i v jiných předmětech až na literaturu, kterou z mého pohledu vyučují efektivněji.
    Po maturitě jsem díky výborném prospěchu a stipendijním systému mohla vybrat jakoukoliv VŠ ve Španělsku, ale po zkušenosti s kvalitou jsem dala přednost české VŠ.

    Toť můj pohled, samozřejmě architekturu v Barceloně neznám, takže to bych nechtěla nějak soudit :)Každopádně ať se daří

    Alča

    ReplyDelete
    Replies
    1. No tak střední školy jsou určitě docela nekvalitní a to i ty soukromé, podle toho, co jsem slyšela jak všichni podvádějí u všech zkoušek (i u maturity) se nedivím, že nakonec mají tak vysoké známky na konci střední. Na druhou stranu tady mají o jeden rok na střední méně a pak se tady rozdělují už na střední do několika odvětví, což taky může být důvod toho, proč třeba z té matiky umějí méně a pak to dělají na vysoké škole- mně teda úroveň matiky na VŠ přišla vyšší než u francouzské maturity specializované na matiku. Podle toho, co od nás tady očekávají, bych si netroufala tvrdit, že je to nekvalitní- ale samozřejmě všechno má své mouchy.

      Delete
  12. Adleko uplne ti rozumím! Bydlím v Anglii už dva rok a mám občas stejné pocity...že něco zameškávám" nevidím svoji neteř jak roste...nezůčastním se ruzných rodinných událostí, atd...Ale musím říct, že vždycky když přijedu domu, tak je všechno užasný ale zase se těším zpátky. Zaplať pánbuh za docela "levné" letenky, ikdyž Vánoce se k nim nepočítají...Jinak soucítím s tebou! Český rohlík mě chybí a moc! anglicko sladký pečivo je naprosto odporný, chybí mě užasný oběy a večeře, co jsem jedla doma (tady je všechno polotvra, no hruza!)....holt všude se najdou PRO a PROTI a dokud bude převažovat PRO, tak se tady ještě zdržím :) Měj se krásně! a zase brzy napiě o životě v barceloně, v léte se tam chystám (pokud dostanu dovolenou) :)
    J.

    ReplyDelete
  13. Naprosto tě chápu. Chodil jsem pět let na střední do Rakouska. S jazykem to bylo stejné - po třech měsících jsem se dobře domluvil a všem rozuměl. Sice jsem jezdil domů skoro každý víkend, ale i tak jsem byl úplně odříznutý od České republiky a proto jsem se pak rozhodl studovat u nás, abych se vůbec ještě cítil jako Čech a ne někdo bez vlasti.
    Mělo to svoje výhody i nevýhody; rakouský školní systém je lepší v tom, že učí žáky vyhledávat informace a pracovat samostatně, a ne se učit nazpaměť co kdo kdy napsal a čem to bylo. Na druhou stranu jsou Rakušané studení čumáci. Jsou sice milí a slušní, ale žádné opravdové přátele jsem tam nenašel. A ostatní Češi také ne...
    Jak dlouho tam ještě budeš? Budeš se vracet domů nebo chceš zůstat "ve světě"? :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Měla bych tu být ještě dva nebo tři roky a potom teprve uvidím :)
      A Španělé o Kataláncích tvrdí, že jsou studení čumáci, ale pravda to není, to spíš jen Španělé jsou extra "nažhavení" :)

      Delete
  14. S tím jazykem tomu úplně rozumím. Já byla jen na 4 dny v Německu u jedné rodiny a říkala jsem si, tak špatně na tom s jazykem nejsem, to bude dobrý....no jak jsi napsala. Bylo to samé ehm...maximálně ja a nein...:D

    ReplyDelete
  15. Skvělý!!! Děkuju moc za sebe i za čr! Konečně napsal článek někdo se zkušenostma a s nadhledem a je tu možnost, že si to přečte dost lidí a aspon pár se nad tím zamyslí. já se setkávám docela často s lidmi, kteří pohrdají naší zemí a nemají k ní vztah, ale většinou jsou to lidé co byli týden u moře a myslí si, že všude jinde to je prostě lepší. Díky, díky, díky!!!

    ReplyDelete
  16. Pěkně napsáno, já jsem byla v Barceloně jen na skok-během dovolené ve Španělsku jsme měli výlet, přesto mě hned uchvátila, letos koncem září jsem si "nařídila" se tam opět podívat, sice zase jen na skok- prodloužený víkend s cestovkou, nicméně těším se jak děcko, španělštinu jsem se učila na kurzu tři roky, bohužel jsem už většinu zapoměla...a v reálu jsem nerozuměla taky nic.

    ReplyDelete
  17. Adel, a jak jsi uvladla prvni zkouskove vzhledem ke znalosti jazyka? Ja zrovna premyslim, jestli jit na uni v Rakousku, ale nedokazu si predtsavit, jak se budu ucit treba predmety, kde je hodne odbornych terminu, kterym nerozumim ani v cestine natoz v nemcine .-/

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já si na zkoušky brala asi 10cm tlustý česko-španělský slovník :D Vždycky jsem se na tom před zkouškou domluvila s učitelem. Jo a odborné termíny jsou strašná věc, protože ty ve slovníku nenajdeš a já přiznávám, že toho vím mnohem víc odborného ve španělštině než v češtině, ale aspoň vím, na co to slouží :)

      Delete
    2. První hodina v Rakousku byla ekonomie - a za úkol jsme měli napsat shrnutí těch devíti stránek, které jsme v hodině probírali. A já nerozuměl těm výrazům ani po přeložení do češtiny :D
      V Rakousku jsou také obory, které lze studovat částečně nebo úplně v angličtině. Kamarádka je teď v Kremži na mezinárodní ekonomice a má to v angličtině, jen některé předměty v němčině ;) Ale i tak si an ty odborné výrazy zvykneš. Já doteď nevím, jak se některé věci řeknou česky, ale německy bych si o tom s tebou popovídal :D

      Delete
    3. Přesně jak říkáš, Vítku, já se třeba zadrhávám, když vyprávím nějakou historku ze života, ale když bych měla popsat nějaký stavební prvek, tak bez problému :)

      Delete
  18. velmi zajímavé! já jsem byla v Holandsku jen půl roku ale teda ty okamžiky kolem úmrtí Havla byly asi jediný kdy mi bylo vážně líto že nejsem v Čechách... ale mi chleba nikdy extra nechutnal :D už se těším až si zabalim kufřík a někam zase vyrazim :)

    ReplyDelete
  19. Žít v zahraničí je velice zajímavá zkušenost

    ReplyDelete
    Replies
    1. A toto je velmi kvalitní názor :-D

      Delete
  20. Odstehovala jsem se do Anglie za studiem (i kdyz jsem pred tim bydlela v Dansku), a presne chapu, jak moc Ti chybi ty malickosti - treba nebyt schopna volit prezidenta, zazit tu spravnou atmosferu na hojekovem mistrostvi sveta, nebo ty klasicke ceske velikonoce s pomlazkou. No a pak jidlo jako rohliky, Kofola, korbaciky a pastiky.

    Ale pak si clovek pomysli: Hey, I study somewhere cool. I shouldn't complain. I should celebrate. A je to vsechno v pohode.

    ReplyDelete
  21. tyjo, katalánština mě v Barceloně taky neuvěřitelně štvala, a štve. I když máš pravdu, aspoň s nějakými základy francouzštiny se tomu dá trochu rozumět. Už jsem dospěla i k názoru, že se ji možná někdy pokusím naučit. Přijde mi docela nevýhoda být ve Španělsku pro ty, co španělsky neumí, ale pro mě jako španělštináře to je zase výhoda :) jinak já jsem teď na erasmu v Burgosu. Je tu sice zima, ale líbí se mi tu. Kdybysis chtěla někdy udělat výlet, tak tu budu do června a ráda bych tě poznala :)

    ReplyDelete
  22. pekne, vobec mi nevadi, ak sa na fashion blogu pise aj o inom.
    Ja som sa v nedelu vratila z Barcelony, kde som bola na predlzeny vikend a velmi sa mi pacilo. Sice som si viac potrebovala odzit atmosferu, aby bola uplne spokojna, ale urcite sa tam opat rada vratim. Velmi sa mi pacilo v Milk v Barri Gotic.

    ReplyDelete
  23. Já studuju v Holandsku (naštěstí teda v angličtině), ale pocity mám stejný :-) O odborných věcech se absolutně v češtině bavit nedokážu. Sice mám holandsko ráda, ale vždycky se s láskou vracím domů, těším se až si přečtu noviny, půjdu do albertu (ironicky to je zrovna holandský řetězec) a koupím si všechny ty české sušenky, co tady nejsou.Dokonce mi chybí i ta česká zima, tady je totiž kosa pořád a navíc prší a fouká vítr. A teď naposledy jsem přijela domů a byla unešená z toho, jak málo u nás stojí alkohol :D

    ReplyDelete