cesta k minimalismu a zase zpátky

Ano, vím, že jako jedna z prvních jsem vás vždy nabádala, ať dvakrát zkoušíte, týden přemýšlíte, a pak teprve vytahujete štrajtofli. Ať si promyslíte ke kolika dalším kouskům vám ta věc bude ladit, kolikrát si ji na sebe vezmete, na kolik vás nakonec vyjde každé jedno nošení.

Sama se těmito pravidly už několik let řídím a opravdu je málo věcí, které by se mi po pár letech nelíbily, které bych musela vyhazovat po jednom nošení kvůli špatnému výběru materiálu, ve skříni mi visí jen dvě věci s cedulkami (oboje na velice speciální nadcházející příležitosti), no prostě využívám svých možností a zdrojů zodpovědně. Taky si myslím, že jakási „capsule wardrobe“ nebo chcete-li šatník, tvořený převážně základními kousky, je skvělý odrazový můstek od dospívajícího šatníku k tomu dospělému, nebo když nevíte, co přesně máte za styl, nebo když chcete přestat utrácet za tisící tričko z řetězců. Ale co dělat, když váš osobní styl není až tak úplně basic?

Po minulém stěhování a mém prvotním zadostiučinění, že mám méně oblečení než přítel (aby taky ne když veškeré zimní zůstalo v Praze) jsem si uvědomila, že všechno to v komínkách vyrovnané oblečení je v odstínech převážně černé, bílé, šedé, tmavě a světle modré, růžové a červené. Všechno jednobarevné, maximálně s proužkem. Výjimek bylo asi pět. Z celého šatníku. Zbytek si tam tak naskládaný velice neutrálně hověl a já si nemohla pomoct než chtít to trochu okořenit. 

Výsledek okořenění můžete vidět na fotce v podobě této zelené žakárovo brokátové květinové áčkové sukně. Basic kousek? Ani náhodou. Jednoduše se mi tak zalíbila její látka a střih, že jsem si ji koupila v Paříži o tři velikosti větší a pak si ji draze nechávala předělávat. Ale je to přesně to, po čem jsem v danou chvíli toužila, závan svěžího vzduchu do mého převážně jednoduchého šatníku.

Módu ráda přirovnávám k jídlu: můžete samozřejmě žít zdravě a na salátech, ale ten šťavnatý hamburger čas od času neuškodí 😉 Stejně tak je fajn, když většina oblečení je praktická, občas to však chce nějaký ten úžasný neracionální kousek, protože móda se má řídit srdcem.

Protože co je víc minimalismus, než něco po čem opravdu toužíte a budete to léta nosit? Že má někdo minimalistický styl, ještě neznamená, že má minimalistický šatník- vsadila bych se, že mnoha "minimal" holkám praskají šatníky ve švech. Když pak ale máte šatník hrající všemi barvami i tvary, ale všechno milujete do posledního švu, tak není tohle právě podstatou toho pravého filozofického minimalismu?

Dávám si tedy předsevzetí, že si budu dopřávat víc toho, co mě "jen tak cvrnkne do nosu". Co třeba nebudu moc ospravedlnit tím, že se to hodí ke všemu, ale co bude tak absolutní trefa do černého, že na to budu týdny myslet a pak si to i přes všechny logické argumenty koupím. Jako třeba tuto kabelku (po té slintám už několik měsíců- nebýt ceny, tak už je dávno moje!). 

A víte, co neomylný ukazatel toho, že to je ta správně úžasně šílená věc? Když mě v tom vidí máma a řekne mi, že „To je teda příšerný!“. Naposledy mi to řekla u tohoto modrého kabátu. Hned pak vím, že to je vončo. Kdo byste potřeboval, ráda vám ji půjčím!

Expertka v pózování haha!

& Other Stories sako, tričko z Petit Bateau, sukně z H&M, boty Uterqüe a kabelka po babičce👵

stále (a znova) žiju! a proč si myslím, že má smysl psát blogy

Je to úplně strašně divný, že až teď, po tolika a tolika měsících volna, jsem došla k tomu, že nejsem úplně nehorázně unavená, přehlcená prací, mimo domov, bez internetu nebo v jinak indisponované situaci a prostě PÍŠU.

A abych taky uvedla na pravou míru, co jsem mezitím dělala. Studium architektury v Barceloně jsem úspěšně ukončila v červenci a pak jsem se z toho dva až tři měsíce vzpamatovávala. Fyzicky unavená jsem byla třeba měsíc, ale psychicky mě to nechalo úplně jak pomeranč, který projde odšťavňovačem, takže jsem si prostě nařídila pohodu. Svojí základnu jsem přesunula zpátky do Prahy (jupí!) a povolila si všechny ty výlety, na které jsem kvůli škole neměla čas, energii ani finance. Začala jsem pracovat a relativně často navštěvovat babičky (nebo babičky mne). A protože člověk je bytost vrtošivá, tak už zas nikam jezdit nechci a naopak se těším, kde se s láskou usadíme. Jen teda zbytek toho životního plánu ještě nemám úplně domyšlený, ale jak tak zjišťuji, to nemá kde kdo.

Jako mnoho jiných přede mnou jsem si dlouho říkala, jestli v blogu má vůbec cenu pokračovat a vzhledem k tomu, že mě tu vidíte, asi tušíte, k jakému jsem došla závěru. Po exodu celé blogosféry na Instagram teď tak nějak zjišťuji, že mi to tu chybělo. Zaprvé, nejsem limitovaná žádným počtem slov, což při mém stylu psaní je občas oříšek. Zadruhé, tyhle články se objeví všem, kdo si je chtějí přečíst a nejen těm nad kým se smilují algoritmičtí bohové. A hlavně: je to tu prostě moje. Dělá mi to radost, opět v podstatě odpovídá název (jsem nejčastěji v Praze a občas si na sebe nějaký ten podpateček vezmu!) a to psaní, to vždycky byla moje srdcovka.

Kromě toho, teď když na to už opět mám o něco více času, mě zase začalo bavit oblékání. To mi dělá fakt velkou radost, moci někdy ráno (někdy až odpoledne) popřemýšlet, co si na sebe ten den vezmu a taky že za ta léta jsem toho už nastřádala tolik, že třeba teď zrovna nemám chuť koupit si vůbec nic kromě posledně brýlí od Gucciho a taky by to chtělo novou kabelku. Jinak jsem ale zjistila že "fashion" móda jako taková už jde mimo mě a opravdu už nedokážu říct, co bylo v poslední kolekci Prady (zato doteď vzpomínám a áchám nad poslední Haute Couture od Valentina- ta mi úplně vdechla život a co teprve ty barvy!), ale co mě na módě nejvíc baví jsou její historie, technické postupy, materiály, barvy, provedení, když zjistím, jak se něčemu správně říká (posledně jsem objevila paspulku), občas moct vidět něco jedinečného (výstava Diora v Paříži byla úplný vizuální orgazmus) nebo si na to i sáhnout (Riedlovy knoflíčky z 30. let na blešáku). Jelikož si myslím, že takových co máme rádi kvalitu, milujeme řemeslnost (ale nemůžeme si ji ještě dovolit) je víc, tak hlásím návrat a můžeme nad tím slintat společně! Kromě toho snad občas sepíšu i něco smysluplnějšího, ač se vždy ráda podělím o svůj poslední úlovek (pro chlapy to nekupuji ;). Doufám, že jste se těch 12 dlouhých měsíců měli krásně. Opravdu ráda vás tu znovu vidím.💓

& Other Stories tričko a kalhoty, Uterqüe boty, A.P.C. kabelka a Gucci brýle