#SecondhandSeptember : jak nakupovat z druhé ruky ve třetím tisíciletí

Když jsem minulé září přehnala zahánění podzimních splínů nakupováním, došlo k tomu, co už jsem stejně nějakou dobu plánovala: období nakupování jenom z druhé ruky.

Důvodů bylo několik: zaprvé pořád ještě spotřebovávám více oblečení, než by bylo zdrávo. Když jsem to počítala, tak za rok 2017 jsem došla k číslu 37 nových kousků (včetně bot, plavek i barterů) - což jako ve srovnání s americkým průměrem 65 kusů (na osobu!) či se vším co vídáme na instagramu relativně málo, nicméně kdyby tak v globálním měřítku nakupoval každý, tak by to byla katastrofa. Zadruhé: chtěla jsem zjistit, jaký efekt to bude mít na moje finance (přiznejme si, za módu utratím víc než normální člověk 😅). A zatřetí: chtěla jsem zjistit, jestli se tak opravdu dá oblékat dlouhodobě, jak mnoho eko-influencerů tvrdí, aniž by se člověk musel nějak jó omezovat.

Dala jsem si limit tří měsíců a dvě výjimky: buď když něco dostanu darem nebo když narazím na super zimní kabát (který už jsem "potřebovala" jako sůl).

Vydržela jsem to? Vydržela! Zažrala jsem se do toho tolik, že jsem bez problému zvládla o měsíc víc, než bylo původně plánováno a skoro v této krasojízdě pokračuji doteď. Od minulého září můj šatník obohatilo nespočítaně kousků z druhé ruky, ale jen 7 nových svršků (a to počítám vánoční dárky!).

Krizi jsem měla jednou a to, když se dopravcem ztratily růžové manšestrové kalhoty (objednané přes Vinted) které jsem nutně potřebovala, tak už jsem byla dva krůčky od toho objednat si je z webu & Other Stories. Udržela jsem se, a nakonec v předvánočním shonu přeci jen dorazily.

Co se týče financí, tak v poměru cena/kvalita mi nakupování druhorukého oblečení přes internet umožnilo sehnat plno kvalitních věcí, za stejnou cenu jako by byly nové méně kvalitní kousky v řetězcích. Utratila jsem za to období méně než obvykle (cca o třetinu), aniž bych měla pocit nějakého strádání. Obzvlášť v Pařížských luxusních secondhandech se dají najít naprosto úžasné kousky, které bych si jinak nikdy nemohla dovolit.

Dá se tak oblékat dlouhodobě? Ano, ač si nemyslím, že stoprocentně. Jsou věci, které bych si i tak raději pořizovala nové: spodní prádlo, boty, dražší věci, jako kabáty, kterých z druhé ruky příliš nenajdete. Každopádně mě až samotnou překvapilo, jaká je to zábava a rozhodně mám v plánu s tímto způsobem nakupování pokračovat i nadále.

Sepsala jsem pro vás několik tipů, které jsem při tomto experimentu vykoumala a velmi mi slouží:

1. Vyberte si svoji online platformu. Podle toho, co přesně hledáte, najdete danou věc spíše na jedné stránce nebo na druhé. U mě na plné čáře vyhrává Vinted, který má skvělý systém filtrování podle velikostí, značek a barev, díky kterým je vyhledávání oblečení opravdu snadné (a ve Francii má i built-in platformu nakupování, která je pro uživatele naprosto skvělá). Těsně za ním se umisťuje Ebay, který je ještě mezinárodnější a odkud objednávám převážně z Anglie a Německa. Je tam ale horší systém vyhledávání a na ten svůj vysněný kousek musíte narazit v podstatě náhodou. Nevýhoda je totiž mezinárodnost (šaty mohou být „dress“, „kleide“ nebo „robe“) a chybějící popisky. Mně se nejvíce vyplatilo napsat jméno značky do vyhledávače a pak „hrabat“ v dané kategorii (např. „Other Stories“ v kategorii „halenky). A také z nějakého záhadného důvodu více věcí objevuji na aplikaci – tam nezapomeňte vyhledávat v EU, aby vás pak nepřekvapilo clo.

Na značkové věci je nejspíš nejlepší Vestiaire Collective, kde se také nejlépe najdou dražší značky a instagramové brandy. Jde o platformu, která každý koupený předmět sama fyzicky zkontroluje před zasláním, takže člověk si je jistý, že dostane originál, a ne krabici plnou knih. Vzhledem ke kvalitě dnešních fejků už to asi nemůže být úplně 100% tvrzení, nicméně pravou Boyy kabelku asi nikdo z Kroměříže na českém Vintedu přeprodávat nebude, takže na dražší značky je to pořád nejlepší destinace. Jsou tam dvě další nevýhody: zaprvé velká provize (cca 30 %) a poštovné, ač obojí se nedávno snížilo. Před dvěma týdny mi z Vestiaire přišla košile od Totême a s jejich servisem jsem velmi spokojená (když pominu to, že prodejci trvalo přes dva týdny ji zaslat).

Napůl druhoruký outfit: z druhé ruky jsou svetr Marks & Spencer a kabelka Elleme.
"Nové" jsou džíny Levi's, lodičky Chanel a baret Tonak.

2. Fyzické second handy. Přátelé, na tohle je Paříž naprostá jednička. Consignment shopy jsou láska. Fungují tak, že tam lidé přinesou své staré (značkové) věci, které pak fyzický obchod nabízí v butikové formě s prodavačkami a zkušebními kabinkami. Všechno je krásně vystaveno, v dobrém stavu (jinak by se to neprodalo, že) a obzvlášť luxusní značky mají cenu několikanásobně nižší než v obchodech (aneb jak jsem si za 165 € koupila boty, co původně stály asi 800 €). Můj nejoblíbenější je Chercheminippes v rue du Cherche-Midi, kde mají několik obchodů rozdělených na návrháře, dámské značkové, doplňky, pánské, interiérové a dětské.

Další podobný obchod je v rue de l’Annonciation (v něm jsem ale nikdy nebyla), v Passage Choisol a J’Y Troque na 7 rue de Villedo.

Nečekejte však žádné úlovky typu Céline kabelka za 20 € - prodávající dámy moc dobře vědí, co má jakou hodnotu. Přesto tam za cenu oblečení z lepších řetězců nakoupíte mnohem kvalitnější oblečení od návrhářů. Brousím si teď zuby na nějakého Isseyho Miyakea a doufám, že najdu nějaké hezké krémové kalhoty, které bych si přes internet prostě bála objednat.

V Barceloně je na podobném principu obchod Swing, kde jsem si ale nikdy nic nekoupila, protože nejsem milionář a nemůžu nakupovat všude. V Praze je podobných obchodů také několik, ale tam jsem ani prstíček neohřála – kromě jednoho, který zavřeli v Lidické. Celkem informativní článek, že?

Co je ale u nás naprosto skvělé jsou ty klasické hrabací second-handy. Opomeňme teď ty pražské, kde jako jediný poklad možná najdete pětieurovku v kapse džínů. Maloměstské sekáče jsou to hovno. Jakože the shit. (Aneb malá vsuvka pro ty lidi, kteří si myslí, že používat anglická sprostá slova v textu je kůl. Není. Ale moje poznámky o lingvistice si nechme na jindy).

Každopádně: second-handy na malých městech, obzvlášť anglické či severské, jsou skoro jistotou pro nalezení nějakého pokladu. Zaprvé – Angličanky jsou nejvíc oblečením plýtvající národ, takže plno věcí je skoro nových a další bohaté evropské národy statisticky nakupují více v kvalitnějších obchodech, než jsou céáčko, teranovka a háemko. Zadruhé: většina českých nakupujících nemá tušení, jak vypadá například hedvábí, takže tyto kousky od pro ně „neznámých“ značek tak zůstanou hezky nám, hedvábíchtivým. A zatřetí – ty ceny jsou prostě bezkonkurenční (začínající i na 10 kč za kus).

Velká výhoda u tohoto typu nakupování je, že člověk si to může na místě vyzkoušet, pokud mu nevadí ten typický sekáčový zápach a nebojí se svrabu.

Výborně viditelné sametové šaty & Other Stories z Vinted.

3. Bacha na rozměry. Jednou jsem nutně potřebovala nové večerní šaty a mylně jsem si myslela, že se vejdu do mé obvyklé 36. Vešla-nevešla. Od boků do pasu pohodička, nicméně dva cenťáky nad pasem se zip zasekl a dál se mu chtělo asi tak, jak třeťákům do školní jídelny. To si totiž paní architektka při objednávání nevšimla, že u šatů jsou napsané i rozměry, a že ten přes prsa je jaksi o hodně menší, než by bylo potřeba. Jednou jsem si taky málem objednala šaty na o 15 cm vyššího člověka, než jsem sama. Takže: sežeňte si rozměry! Pokud je chcete rychle, tak nejlepší je projít si „size guide“ té značky, od které ten druhoruký kousek je. A kdo máte 81 cm přes prsa, tak nabízím krásné sametové večerní šaty Paul Smith.

4. Pozorně si prohlížím fotky a popisky. Kromě rozměrů jsou důležité i mnohé další informace: jak moc je daná věc nošená, jestli nemá někde vadu, jestli s ní bylo dobře pečováno, z jakého je materiálu. Nejlépe tyto informace zjistíte buď z popisků, nebo z fotografií. Po té zkušenosti, kdy mi místo těch popsaných krásných skládaných večerních šatů přišel kus hadru, už nekupuji žádnou věc, která má nekvalitní fotografie pořízené Nokií 3310 na konci neosvětlené chodby. Pokud si nejsem jistá, tak se ptám, žádám více fotografií, chci znát složení a v případě pochybností NEKUPUJI!

Sandálky Louis Vuitton <3 Akorát musím říct, že mi mrchy strašně odírají kotník.

5. Nekupuji si nic, u čeho si říkám „přinejhorším to prodám dál“. Ano, chápu, že princip cirkulární ekonomie je ten, že se daná věc po určitém počtu použití pošle dále. Nicméně snahou jakéhokoliv nakupování, včetně nakupování použitých věcí, by mělo být využít té věci na maximum, prožít s ní první i poslední polibek, vyjet na Balaton Sound, odmaturovat, třikrát se přestěhovat, zažít alespoň jeden západ slunce u oceánu, porodit dvě děti a odejít do důchodu. Pokud vám něco tenhle pocit úplně nedává, tak je zbytečné si to kupovat, jenom proto, že je to levné a očistit si svědomí tím, že je to z druhé ruky. Já nevím jak vás, ale mě EXTRÉMNĚ nebaví věci přeprodávat, takže to je pro mě veeelká motivace nekupovat si nic zbytečného. Na druhou stranu, když mi něco není (tomu se při nakupování na internetu holt nevyhnete), tak to nehrotím a prodám to dál.

Bonusový tip č. 6: Pokud si něco kupujete od komerčních prodejců online, máte automaticky 14 dní na vrácení bez udání důvodů. Obzvlášť na eBayi se mi to už párkrát vyplatilo, když mi něco nesedlo.

Secondandové jsou rolák (výměna se Sandro Kisić) a sukně Cos.
"Nové" jsou bunda Zara (rok 2013?), šáteček Hermés a kabelka Bimba & Lola (2010)

Všem, kdo jste se dočetli až sem velmi gratuluji a předávám bobříka knihomolství! (blogomolství nezní tak dobře). Když se na ten rok dívám zpětně, tak kromě pár nepovedených balíčků bych neměnila. Za méně peněz se opravdu dá sehnat více muziky - či více kvality. Kdybych nakupovala vše pouze nové, těžko mi v šatníku přibudou takové krásné kvalitní věci jako od Repetto, Louis Vuitton, Chloé nebo Jacquemuse.

Jaké jsou vaše zkušenosti se secondhandovým nakupováním, jaké máte tipy, nebo se teprve přidáte k #secondhandseptember ? Myslíte si, že má tak zářnou budoucnost, jak se mu předpovídá?

cesta k minimalismu a zase zpátky

Ano, vím, že jako jedna z prvních jsem vás vždy nabádala, ať dvakrát zkoušíte, týden přemýšlíte, a pak teprve vytahujete štrajtofli. Ať si promyslíte ke kolika dalším kouskům vám ta věc bude ladit, kolikrát si ji na sebe vezmete, na kolik vás nakonec vyjde každé jedno nošení.

Sama se těmito pravidly už několik let řídím a opravdu je málo věcí, které by se mi po pár letech nelíbily, které bych musela vyhazovat po jednom nošení kvůli špatnému výběru materiálu, ve skříni mi visí jen dvě věci s cedulkami (oboje na velice speciální nadcházející příležitosti), no prostě využívám svých možností a zdrojů zodpovědně. Taky si myslím, že jakási „capsule wardrobe“ nebo chcete-li šatník, tvořený převážně základními kousky, je skvělý odrazový můstek od dospívajícího šatníku k tomu dospělému, nebo když nevíte, co přesně máte za styl, nebo když chcete přestat utrácet za tisící tričko z řetězců. Ale co dělat, když váš osobní styl není až tak úplně basic?

Po minulém stěhování a mém prvotním zadostiučinění, že mám méně oblečení než přítel (aby taky ne když veškeré zimní zůstalo v Praze) jsem si uvědomila, že všechno to v komínkách vyrovnané oblečení je v odstínech převážně černé, bílé, šedé, tmavě a světle modré, růžové a červené. Všechno jednobarevné, maximálně s proužkem. Výjimek bylo asi pět. Z celého šatníku. Zbytek si tam tak naskládaný velice neutrálně hověl a já si nemohla pomoct než chtít to trochu okořenit. 

Výsledek okořenění můžete vidět na fotce v podobě této zelené žakárovo brokátové květinové áčkové sukně. Basic kousek? Ani náhodou. Jednoduše se mi tak zalíbila její látka a střih, že jsem si ji koupila v Paříži o tři velikosti větší a pak si ji draze nechávala předělávat. Ale je to přesně to, po čem jsem v danou chvíli toužila, závan svěžího vzduchu do mého převážně jednoduchého šatníku.

Módu ráda přirovnávám k jídlu: můžete samozřejmě žít zdravě a na salátech, ale ten šťavnatý hamburger čas od času neuškodí 😉 Stejně tak je fajn, když většina oblečení je praktická, občas to však chce nějaký ten úžasný neracionální kousek, protože móda se má řídit srdcem.

Protože co je víc minimalismus, než něco po čem opravdu toužíte a budete to léta nosit? Že má někdo minimalistický styl, ještě neznamená, že má minimalistický šatník- vsadila bych se, že mnoha "minimal" holkám praskají šatníky ve švech. Když pak ale máte šatník hrající všemi barvami i tvary, ale všechno milujete do posledního švu, tak není tohle právě podstatou toho pravého filozofického minimalismu?

Dávám si tedy předsevzetí, že si budu dopřávat víc toho, co mě "jen tak cvrnkne do nosu". Co třeba nebudu moc ospravedlnit tím, že se to hodí ke všemu, ale co bude tak absolutní trefa do černého, že na to budu týdny myslet a pak si to i přes všechny logické argumenty koupím. Jako třeba tuto kabelku (po té slintám už několik měsíců- nebýt ceny, tak už je dávno moje!). 

A víte, co neomylný ukazatel toho, že to je ta správně úžasně šílená věc? Když mě v tom vidí máma a řekne mi, že „To je teda příšerný!“. Naposledy mi to řekla u tohoto modrého kabátu. Hned pak vím, že to je vončo. Kdo byste potřeboval, ráda vám ji půjčím!

Expertka v pózování haha!

& Other Stories sako, tričko z Petit Bateau, sukně z H&M, boty Uterqüe a kabelka po babičce👵

stále (a znova) žiju! a proč si myslím, že má smysl psát blogy

Je to úplně strašně divný, že až teď, po tolika a tolika měsících volna, jsem došla k tomu, že nejsem úplně nehorázně unavená, přehlcená prací, mimo domov, bez internetu nebo v jinak indisponované situaci a prostě PÍŠU.

A abych taky uvedla na pravou míru, co jsem mezitím dělala. Studium architektury v Barceloně jsem úspěšně ukončila v červenci a pak jsem se z toho dva až tři měsíce vzpamatovávala. Fyzicky unavená jsem byla třeba měsíc, ale psychicky mě to nechalo úplně jak pomeranč, který projde odšťavňovačem, takže jsem si prostě nařídila pohodu. Svojí základnu jsem přesunula zpátky do Prahy (jupí!) a povolila si všechny ty výlety, na které jsem kvůli škole neměla čas, energii ani finance. Začala jsem pracovat a relativně často navštěvovat babičky (nebo babičky mne). A protože člověk je bytost vrtošivá, tak už zas nikam jezdit nechci a naopak se těším, kde se s láskou usadíme. Jen teda zbytek toho životního plánu ještě nemám úplně domyšlený, ale jak tak zjišťuji, to nemá kde kdo.

Jako mnoho jiných přede mnou jsem si dlouho říkala, jestli v blogu má vůbec cenu pokračovat a vzhledem k tomu, že mě tu vidíte, asi tušíte, k jakému jsem došla závěru. Po exodu celé blogosféry na Instagram teď tak nějak zjišťuji, že mi to tu chybělo. Zaprvé, nejsem limitovaná žádným počtem slov, což při mém stylu psaní je občas oříšek. Zadruhé, tyhle články se objeví všem, kdo si je chtějí přečíst a nejen těm nad kým se smilují algoritmičtí bohové. A hlavně: je to tu prostě moje. Dělá mi to radost, opět v podstatě odpovídá název (jsem nejčastěji v Praze a občas si na sebe nějaký ten podpateček vezmu!) a to psaní, to vždycky byla moje srdcovka.

Kromě toho, teď když na to už opět mám o něco více času, mě zase začalo bavit oblékání. To mi dělá fakt velkou radost, moci někdy ráno (někdy až odpoledne) popřemýšlet, co si na sebe ten den vezmu a taky že za ta léta jsem toho už nastřádala tolik, že třeba teď zrovna nemám chuť koupit si vůbec nic kromě posledně brýlí od Gucciho a taky by to chtělo novou kabelku. Jinak jsem ale zjistila že "fashion" móda jako taková už jde mimo mě a opravdu už nedokážu říct, co bylo v poslední kolekci Prady (zato doteď vzpomínám a áchám nad poslední Haute Couture od Valentina- ta mi úplně vdechla život a co teprve ty barvy!), ale co mě na módě nejvíc baví jsou její historie, technické postupy, materiály, barvy, provedení, když zjistím, jak se něčemu správně říká (posledně jsem objevila paspulku), občas moct vidět něco jedinečného (výstava Diora v Paříži byla úplný vizuální orgazmus) nebo si na to i sáhnout (Riedlovy knoflíčky z 30. let na blešáku). Jelikož si myslím, že takových co máme rádi kvalitu, milujeme řemeslnost (ale nemůžeme si ji ještě dovolit) je víc, tak hlásím návrat a můžeme nad tím slintat společně! Kromě toho snad občas sepíšu i něco smysluplnějšího, ač se vždy ráda podělím o svůj poslední úlovek (pro chlapy to nekupuji ;). Doufám, že jste se těch 12 dlouhých měsíců měli krásně. Opravdu ráda vás tu znovu vidím.💓

& Other Stories tričko a kalhoty, Uterqüe boty, A.P.C. kabelka a Gucci brýle

cream culotte jeans

ciao italia! milano & lago di garda photo diary

Please show me a Czech person who doesn't like Italy! I have to say I looove Italy, whether it is for their culture, architecture, proximity to my own country, food 🍕🍝(!!!) and the language is just amazing. I was lucky enough to go on a road trip to Italy with my family last summer. We went through Milano and Lago di Garda, where we visited the old town of Sirmione and Riva del Garda. just thinking about it make me want to visit Italy again- the first places on my list are occupied by Cinque Terra, Tuscany & Lago di Como. Hope you enjoy these pictures as much as I do, they remind me of hot summers and make me want to travel again. I also got hungry so we're going for pizza tonight- not breaking character tonight 😉 Happy Sunday!

Ukažte mi Čecha, který nemiluje Itálii! Sama musím říct, že Itálii naprosto zbožňuji, ať je to pro její kulturu, architekturu, historii, blízkost k nám, jídlo 🍕🍝 (!!!) i jazyk, který mým uším zní jako rajská hudba. Měla jsem to veliké štěstí, že minulé léto se moje rodina rozhodla udělat právě road trip po Itálii. Projeli jsme Miláno a Lago di Garda, kde jsme navštívili staré město lázeňské město Sirmione a Riva del Garda. Doufám, že se vám fotografie budou líbit stejně jako mně, jen jejich prohlížení ve mně vyvolalo chuť se na Apeninský poloostrov ihned vrátit. Taky jsem mezitím dostala hlad, takže už se moc těším na tu pizzu, co si dnes večer tématicky půjdeme dát 😉 Krásný zbytek neděle!

barcelona sundays

for a more responsible 2017

Kdysi jsem někde četla, že se v lidském těle za sedm let vymění všechny buňky. Vzhledem k tomu, že ve Španělsku žiji už 6 let, tak by to vysvětlovalo, proč všude chodím a všechno dělám pozdě, protože moje buňky už jsou v podstatě místní. Takže vítací článek roku píšu až tři týdny později a na článek TOP 10 roku 2016 se zřejmě můžete těšit opět v říjnu (loňský najdete zde)

Kvůli všeobecné blogové hibernaci jsem také trošku línější než obvykle, protože mě prostě nic nepostrkuje být lepší než všichni ostatní- kromě toho jsem taky docela sama spokojená s tím, jak věci jsou a nemám potřebu to nikde vytrubovat (samozřejmě kecám, všechno super v mém životě hned letí na Instagram).

Co mám letos v plánu: cíl numero uno je dodělat diplomku, vydat se na cestu kolem světa, pořídit si nový foťák a konečně začít cvičit (to víte, pětadvacítka se blíží a pán Newton měl s gravitací pravdu a pan Charles také- nejspíš v čím dál teplejším prostředí, protože můj tělesný objem se neustále zvětšuje) (že mám dvě minuty od domu skvělou pizzerii na to vůbec nemá vliv) (je neděle večer a tento týden jsem necvičila ani jednou).

Kromě toho taky mám v plánu něco, co zní strašně, strašně cool: uvědomělost a zodpovědnost. Čím dál více si totiž uvědomuji, že tahle planeta není zadarmo a v podstatě všechny naše činy mají své následky. Věděli jste třeba, že Země vyčerpala veškeré své obnovitelné zdroje už v srpnu, a teď v podstatě žijeme na dluh?  

Je mi jasné, že ne vše mohu ovlivnit a že většinu mé uhlíkové stopy na zemi bohužel zanechává cestovaní (žít v zahraničí ekologické asi jako těžba černého uhlí), ale heleďte nejde jen o ten uhlík, ale celkově se pokusit neškodit víc než je potřeba. A jde to i tak, aniž by člověk zhippíkovatěl.

-         1.  Zaprvé chci více nakupovat z druhé ruky. 👯 Vždycky jsem na second handy měla smůlu a nikdy tam nic moc nenašla, kromě toho to chce opravdu hodně času na to se v nich hrabat a ten já většinou nemám. Řešením jsou skvělé obchody jako například Girl Next Door (odkud mám sako z tohoto příspěvku) nebo Win Win, které mají plno upcyklovaných kousků. V jednadvacátem století také existují internety, kde sa dají najít skvělé kousky od vašich oblíbených značek. U nás sleduji Vinted, ve Španělsku pak Chicfy nebo Wallapop. Občas to chce sice hledat dost naslepo, ale nacházím tam průběžně skvělé věci. A taky se tam těch svých zbavuji, což mě přivádí k bodu číslo 2..

2.  Recyklace! ♻ Už ani ponožku do koše nevyhodím. Možností recyklace oblečení je mnoho: buď znovu využít v domácnosti (nekvalitní trička jako doslovný hadr), darovat někomu ze známých, hodit na internet nebo do specializovaných obchodů (v Girl Next Door najedete i pár kousků ode mě), vyhodit do kontejnerů na oblečení (odkud se buď zrecyklují nebo pošlou dále do oběhu), darovat můžete kabát, nebo můžete využít slev, které dávají různé obchody, za to, že jim staré textilie přinesete. Ve Španělsku dává H&M slevu 5€ na nákupy nad 30€ za každou přinesenou tašku, & Other Stories vám dá voucher na 10% slevu na příští nákup za každou přinesenou tašku, kontejnery na recyklaci jsou zde i v Zaře a nebo Mac vám daruje rtěnku za recyklaci šesti jejich prázdných obalů. Ač většina těchto společností má v udržitelnosti jistě velké rezervy, lepší nějaký pokrok než žádný pokrok!

K tomu mě ještě napadá, že ti z vás, co používají systém Nespresso teď mohou využít sběru kapslí přímo v jejich centrech. Jelikož jsou hliníkové, tak se recyklují jedna báseň, což byla doteď na Nespresso jedna z nějvětších výtek. #ecofashioncoffee

3.  Go local! 🚲 Jelikož doprava je jedno z nejvíc znečišťujících odvětví na světě, tak mi přijde logické co nejvíce nakupovat lokálně. U jídla to obzvlášť ve Španělsku jde docela snadno, ale u oblečení jsem zcela upřímně na míle pozadu.

-        4.  Nenakupovat blbosti. 🚫 Blbost je pro mě něco, co použiji jednou a pak to vyhodím. U oblečení se mi nestává, že by něco zůstalo ve skříni viset s visačkou a snažím se vše nosit a přemýšlet už při nákupu, což musím říct, že se mi daří. Na co mi ale bude tísící pidi igelitka na gumičky do vlasů? 50% dnes vyráběného plastu se použije jen jednou (zdroj- moje pamět, která to zase někde četla). Takže nevyhodím ani jeden mikroteňák, ani si nebudu kupovat kafe do těch krásných papírových kelímků, které se sice hodí na fotky, ale rozložitelné a recyklovatelné asi jako ta růžová paruka, co jste si loni koupili na karneval (nic vám nevyčítám, mně doma už tři roky leží pastová ruka, kterou jsem měla ke kostýmu Wednesday Adams).

-       5.   Lépe se starat o své věci, aby déle vydržely.🚿 Nebýt líná prát věci v ruce a konečně si chci nechat opravit pár prochozených párů bot. Více tipů na údržbu šatníku bude v jednom z příštích článků (takže někdy v květnu, jajajaja- to je hahaha zdejším způsobem 😉)

Na podobné téma se mi také moc líbil tento článek od Martiny. Letošek už teď vypadá přinejmenším zajímavě a vypadá to, že témat a dilemat k řešení budeme mít více než dost. Tak snad to nejen přežijeme, ale i se posuneme dál. Pokud vás napadají nějaké další super eko hippísácké tipy, určitě se se mnou o ně podělte v komentářích!

Sako Lanvin x H&M from Girl Next Door, Levi's Jeans, Cos sweater, APC bag & Uterqüe shoes

photo diary: christmas time in madrid

barcelona 48h open house 2016

The Barcelona Open House is a yearly event of architectural experiences that I had had the chance to visit for the third time. In 48 hours there are many interesting projects and buildings opening their gates, many of which are impossible to visit otherwise and even less for free.

Unfortunately these 48 hours is kind of false advertising, since most buildings are open only for three hours either Saturday or Sunday, too many of them overlap and the queues are just too long (yeah I'm looking at you Santa Maria del Mar and Arc de Triomf). I had the time to visit five spots this years.

So my main complaint is the very short and overlapping opening times- however I also understand that this whole festival is for free and based on volunteer's work and that is must be far from easy to organize. If you are lucky enough to be in Barcelona for an OHB, have a look at which buildings do open because it may give you a whole other perspective on the city and make you same some bucks.

Barcelona Open House je každoroční festival architektury, který jsem letos navštívila už potřetí. Během 48 hodin otevřou své brány architektonicky zajímavé budovy, které za normálních okolností nemáte šanci navštívit nebo rozhodně ne zdarma. 

Bohužel oněch 48 hodin je dosti nepřesné označení jejich otevírací doby, jelikož některé jsou otevřeny třeba jen tři hodiny v sobotu, další tři hodiny v neděli a ve finále se pak mnohé zajímavosti překrývají či je na ně moc veliká fronta (ano mluvím o vás, Santa Maria del Mar a Arc de Triomf). Já letos stihla pět bodů- staré přístavní hodiny a bratrství rybářů, Hospital Sant Pau, byt v ulici Provença 371, Ántiga Fàbrica d'Estrella Damm (starý pivovar Estrella) a bytový dům Casa del Pati. 

Moje hlavní výtka jakožto i v minulých ročnících je teda velice krátká otevírací doba všeho- na druhou stranu je festival zdarma a s širokou pomocí dobrovolníků, takže je mi jasné, že tak jednoduché to také není. Pokud se náhodou v Barceloně během OHB ocitnete, určitě se koukněte, které budovy otevírají, protože vám ukáží město z jiné perspektivy a mnoho z těch, kde se normálně platí, je během něho zdarma.

grey sweater with a twist

Oh hey there, it is me again with yet another sweater. Since this autumn I haven't been taking many outfit pictures, you haven't seen the width and glory of my knitwear collection. But it had to come. 

There is one thing that rarely ever happens to me and that is buying clothing online. There is also a thing that happens to me way too often and that is buying grey tops. The greyer, the better. Last week the often and the not so often merged and I actually ordered this beauty with a literal twist from & Other Stories, because it was nowhere to be found in the Barcelona store and I just "had to have it" (I always hate how ridiculous this phrase sounds). 

We actually talked about the obsession with grey with another dark haired friend of mine and we came to the conclusion that black as a neutral colour looks too dark on us. I think my love for grey has already been well documented on this blog :) And grey knits that's a love story of my life... So much that this my not have been the only grey sweater I bought a week ago. But more about that the next time.. Happy Monday!

Zdravím všechny, kteří se ke mě dnes připojili obdivovat můj nový svetr. Jelikož jsem tento podzim neměla moc čas dokumentovat mé outfity, stále jste ještě neviděli slávu a rozpětí mé úpletové sbírky. Ale jednou to přijít muselo.

Málokdy se stane, že bych nakupovala na internetu, zato se dost často stane, že nakupuji šedé vršky. Čím šedější, tím lepčejší. Tentokrát má láska k šedé zvítězila a minulý víkend ke mě doputoval tento nádherný kousek se zakroucením z & Other Stories, který bohužel neměli v místním obchode v Barceloně a prostě jsem ho "musela mít" (tahle fráze mi pokaždé leze krkem). Sedl mi naštěstí úplně perfektně, jen jsem ho očekávala o fous teplejší.

S jednou ještě tmavovlasejší kamarádkou jsme se bavily o tom, jak moc máme rády šedou, jelikož černá jakožto neutrální barva na nás vypadá příliš ponuře. Šedých outfitů tu už, myslím, bylo víc než dost, ale zatím to nevypadá, že bych se s tím chystala přestat. Přidejte k tomu pleteniny a máte mě v hrsti. Což o to, že jsem si možná ve stejný týden koupila ještě jeden šedý svetr! O mé neschopnosti opustit komfortní zónu si můžeme popovídat zas někdy jindy. Krásné pondělí!

 & Other Stories sweater & earrings, Mango jeans, A.P.C. bag, 

Daniel Wellington watch & Topshop shoes

favourite autumn beauty products

Am I the only one who gets all dry like a cookie when autumn comes? Once the heating comes in I have to take care of my skin like a million times more. Theses are my favourite products, tested over time so much that I buy them over and over again:

Jsem tu jediná, kdo se s příchodem podzimu dostane na úroveň pěkně vysušené sušenky? Jakmile se spustí topení, tak mně veškerá kůže pne a musím se o ní starat asi miliónkrát víc. Tohle jsou moje nejoblíbenější produkty na tohle období, které už mám vyzkoušené a zakoupené po několikáté:

For the morning I love Halíkova Apotéka's 3 Minute Face Mask. It has menthol in it and there's nothing better than menthol on your face to wake up. Apply it right when you wake up and it really leaves the skin cleaner.

For my poor tired eyes I love the Clinique pep-start Eye Cream. It really makes a difference in the morning and make my designer under eye bags (original Adéla's) a little more bearable,

To finish my make up I have only been using th Clinique Blotting Powder for a few months now- it is so fine that it is invisible on the skin and I love the fact that it is transparent because there's nothing more that I hate than doing your base and then the wrong shade of powder ruining it.

Ráno začínám den se skvělou Ranní Čistící Maskou od Havlíkovy Apotéky. Cokoliv má v sobě mentol, tak je po ránu skvělá volba pro probuzení. Má se nanést hned jak vstanete, pleť vyčistí a připraví na další den. Tuhle poslední mám z e-shopu VEMZU, kde mají moji čtenáři 20% slevu s kódem HEELSINPRAGUE.

Na mé chudinky unavená očíčka mám moc ráda Clinique pep-start oční krém. Dělá mi v očním okolí rozdíl hlavně v tom, že je mnohem méně unavené, jemnější a přijde mi, že po něm mé tmavé kruhy vypadají o něco snesitelněji.

A na konci make-upu vždy používám Clinique Blotting Powder. Ač jsem tento článek měla původně zamýšlený jako na péči, tenhle pudr se od jara řadí k mým každodenním favoritům: je opravdu jemný a na pleti skoro není vidět a hlavně je skvělá jeho průhlednost, Je málo věcí, co nesnáším víc, než když si uděláte skvělý podklad, zamalujete všechny pupínky a kruhy a pak vám to vše pokazí špatná barva pudru. To se s tímto prostě nemůže stát.

The Bioderma Micellar water is such a classic and gets rid off any make up in seconds. The downsides are that it tastes baaad (lipsticks removing makes me make funny faces) and the fact that the package is not too sturdy and I got a whole new one leak into my luggage the last time I was in Paris.

Caudalie Huile Démaquillante is a make up removing oil, that smells incredibly good like almonds. Tastes much better than the Bioderma. You then rinse your face the water and it takes all the make up off. I choose one or the other depending on how lazy I am to wash my face or not.

Micelárka Bioderma je taková klasika, která odstraní jakýkoliv make up během několika sekund. Nevýhody jsou její chuť (odličování rtěnek není mojí oblíbenou záležitostí a proto možná je většinou sním ještě předtím) a to, že balení není úplně robustní a minule se mi jedna celá vylila do kufru.

Caudalie Huile Démaquillante je jeden z mých nejnovějších objevů a jde o odličující olej. Voní naprosto nádherně po mandlích a chutná mnohem lépe než Bioderma. Nanesete ho na obličej, vmasírujete a potom jen omyjete vodou. Skvěle zdolá i voděodolný make up. Mezi oběma odličovadly se rozhoduji podle toho, jak moc se mi chce dávat obličej pod vodu a kolik mi zbývá odličovacích tampónků.

And finally let's not forget the blue Clinique Turnaround Overnight cream. Seriously I have no idea how I never even hear about this cream. It is a night cream with salicylic acid and it kind of erases the upper layer of the skin, so you wake up looking all better and radiant. I have been using it since 2013 and I have already emptied quite some jars. Sometimes when I have to work late I even put it on my face before going to sleep not to look so tired in the morning.

A konečně nezapomeňme na modrý krém Clinique Turnaround Overnight. Nechápu, jak je možné, že nikdy nikdo o něm nepíše. Jde o noční krém s kyselinou salicylovou, který vám přes noc smaže vrchní vrstvu kůže a vy se pak probudíte krásnější a rozjasněnější- a to znatelně. Používám ho už od roku 2013 a rukou mi prošlo už plno kalíšků. Občas, když musím pracovat pozdě do noci, tak si první vrstvu namažu už kolem desáté, aby mi zmírnil dopady ponocování. 

architrip: villa savoye

When back in August I had to decide what I was going to have embroidered in the Levi's Tailor shop on my new denim jacket, I knew it just had to be a famous building. Finally I opted for Le Corbusier's Villa Savoye (here) because I knew I was going to visit Paris soon and because Alvaro Siza's curves are way too complicated to be embroidered.

I just LOVE when I can plan outfit accordingly to my surroundings and I could have not not worn my customized jacket that day. I have worn it way too much this autumn, partially because I got the balls to rip off the lower hem, which has made it slightly cropped and just so much cooler.

It was actually not my first visit to the Villa Savoye. When I was in the first year of Architecture school, they explained the house to us and I was left there with the weird thought of "I have already been there". Turns out I was when I was 7 because my Dad wanted to see the and I remember my Mum saying "Come on kids, now we'll visit this house daddy wants to see and then I'll buy you ice cream!" Needless to say, nobody needs to bribe me with sweets now to see modern architecture, although it would certainly be a pleasant bonus. Although my friends and my boyfriend my start asking for sweets, because as all architecture enthusiasts know, it is just so difficult to convince mere mortals to go building sighting with you! If anyone has a trick for that I'm all ears, although love and candy/ice cream just might be it.

Když jsem se v srpnu rozhodovala, co si dám vyšít na džínovou bundu v Levi's Tailor shopu na Chodově, hned mi bylo jasné, že to musí mít něco společného s architekturou. Po dlouhém a namáhavém rozhodování (kdo je Váha tak asi tuší) jsem zvolila Villu Savoye od Corbusiera, protože jsem věděla, že brzy po jedu do Paříže a budu mít fotky (bloggerství vám po sedmi letech vleze do hlavy!). Kromě toho křivky Alvara Sizy jsou příliš komplikované na výšivku (samozřejmě křivky jeho budov, doufám, že jsem se pana Sizy nedotkla).

Když už jsem byla v Paříži a přesvědčila jsem nejdražšího, ať se mnou jede hodinu za Paříž, tak mi bylo jasné, že se budu muset sladit a že nemůžu mít na sobě jinou bundu, než právě tu džínovou savoyovou. Samotnou mě až překvapuje, jak často jsem ji na sobě měla tento podzim, což mimo jiné přisuzuji i tomu, že jsem sebrala odvahu a odpárala jsem jí spodní lem. Teď je kratší a má roztřepený lem, což se mi strašně líbí, je to cool a děkuji Adéle za inspiraci.

Nebyla to moje první návštěva Villy Savoye. V prvním ročníku na architektuře nám z ní promítali obrázky a já si říkám "sakra, to mi něco strašně připomíná". Ve finále jsem se rozpomněla, jak jsme ji už s rodinou navštívili, když mi bylo sedm, protože tam táta chtěl a vryla se mi do paměti mámina věta (když se nám tam strašně nechtělo) "Tak děti, půjdeme se podívat na tenhle domeček, co ho chce vidět tatínek, a pak vám koupím zmrzlinu!". Dnes už mi samozřejmě zmrzlinu za návštěvu děl moderní architektury nikdo kupovat nemusí (neříkám že nemůže), ale zato já budu muset přijít na nějaký způsob jak přesvědčovat své kamarády, že tenhle barák za to fakt stojí. Máme s "kolegy" takovou teorii, že poměr mezi architekty a normálními smrtelníky musí být minimálně 1:1, aby se vůbec na nějakou tu architektúru dalo jít. Jestli vy na to máte tipy a triky, ráda si je vyslechnu!

Levi's jacket, H&M dress, Uterqüe shoes & A.P.C. bag

laberinto de horta

Sometimes I might say that I am bored by Barcelona but that's when I forget how much there is left to see. I have wanted to visit the Horta Labyrinth for so long because, duuuh, it's a labyrinth made from plants! It is actually here where the famous Perfume movie was shot. The whole estate is beautiful, it is some sort of castle with big gardens where you can also find the maze itself. 

However, maybe because the end of the season, the hedges are quite sparse and a lot of times you can see through. Still my friends and I managed to get lost and it was really fun. If I can give you any advice, don't be cheap and don't go there on Sunday afternoon when it's free but oh-my so cramped! During the week it costs 2 € and that is still really do-able and probably better since there won't be so much people.

Někdy mě ta Barcelona začíná už trochu nudit, pak si ale uvědomím, co všechno jsem ještě nenavštívila. Labyrint ve čtvrti Horta jsem na svém návštěvním seznamu měla už hodně dlouho, protože, samozřejmě, je to živý labyrint! Také je to místo, kde se natáčela ta slavná scéna z film Parfém, příběh vraha. Celý areál je moc krásný, začíná se u vstupu do obrovského zámečku a pak směrem nahoru se rozprostírají obrovské zahrady, jejichž součástí je právě i samotný labyrint.
Nevím, jestli to bylo tím, že jsme jej navštívili na konci sezóny, ale živé ploty byly dost poničené a občas šlo skrz ně i vidět. I tak jsme se ale uvnitř dokázali ztratit, což byla zábava, protože seshora se na to díváte, přijde vám to jednoduché a říkáte si, že vy s v něm tedy určitě neztratíte.

A dobrá rada na konec, nebude škrti jako my a nechoďte tam v neděli odpoledne, kdy je vstup sice zdarma, ale celý labyrint přeplněný nejen rodinami s dětmi a hlasitými teenagery ( i když to tak na fotkách nevypadá, ale všichni jsou schovaní uvnitř). Přes týden stojí vstup 2 € a myslela bych si, že tam skoro nikdo nebude.

Tonak beret, By Malene Birge top, H&M skirt, Topshop shoes & A.P.C. bag

Just me looking for my friends :D /// Hledám své kamarády :D

a weekend in vienna - photo diary

I've been thinking about why I have not written any post sooner about my summer trips and I've come to the conclusion that I have been too busy traveling. Actually I think it is quite nice to look back and think about the amazing summer days. It makes me want to travel again!

My first little trip was to Vienna- only a few hours away from Prague- with my friends for a weekend. Vienna was chosen to be the best city for living and I can easily understand why. While I'm not exactly smitten by it (the architecture and overall atmosphere is very similar to Prague), it is so clean, bikeable, the living costs are reasonable comparable to salaries and culture wise it is just so rich, I could have spent there more than a weekend just for the galleries!

Když jsem se zamýšlela nad tím, proč jsem v létě nepsala žádný článek o mých různých výletech, tak jsem došla k závěru, že jsem prostě neustále někde byla a na třídění fotek a psaní nezbyl čas. A teď mě docela těší ohlédnout se a zjistit, co všechno jsem vlastně stihla. Úplně mám chuť zase někam vyjet!

Můj (či náš) první výlet směřoval do Vídně- jen pár hodin od Prahy jsme si s kamarády užili skvělý víkend. Vídeň byla zvolena nejlepším městem pro život a moc dobře chápu proč. Ačkoliv mě přímo neuchvátila tolik jako třeba Londýn nebo New York (byla jsem tam opravdu mnohokrát a celá atmosféra je dost podobná Praze), tak kombinace jejího rozvržení, čistoty, možnosti jezdit na kole a kulturního vyžití je tak pohodová a bohatá, že bych tam klidně dokázala strávit i více než ten jedinký víkend!

On Friday afternoon we took the Student Agency bus, got caught in the obligatory traffic on our infamous D1 highway and 5 hours later we were in Vienna. Got to say I was really pleased with the bus, in Czech they offer wifi and then series (never going to get tired of Friends) and a very important factor is that it costs half the price than the train. The bad part was the traffic, which meant we arrived and hour later, all of us with a headache. That's why we only made a quick stop in the city, went for a delicious ice cream and crêpe at Gelateria Romana, then a little drink and then to bed.

V pátek odpoledne jsme vyjely s busem Student Agency, samozřejmě jsme se zasekli na obligátní déjedničce směrem do Brna a o 5 (slovy pět) hodin později jsme se dostaly do Vídně. Bus byl skvělý, wifi na českém území a pak seriály (koho Friends potisící páté nudí, ať zvedne ruku a já už se s ním nikdy nebu bavit!) a samozřejmě stojí půlku toho, co vlak, což absolutně nechápu. Ale bohužel riskujete zácpy, naše hodinové zpoždění nám všem přivedlo pěkný hlavobol, takže večer jsme zašli na rychlou obhlídku města, se skvělou zmrzlinou a palačinkou v Gelateria Romana, drink v náhodném baru a pak do postele.

On Saturday my friends insisted to go shopping to the Parndorf outlet Center. If it were for me, I wouldn't go there because I don't really like outlet centers. However, I made great buys at the Estée Lauder shop (finally got something from Origins!) and the Body Shop where I love their shower gels.

 After Parndorf, we went for a quick lunch to Neusiedl am See, where there is a really beautiful marina with an outside terrace (brilliant in the hot summer).

V sobotu ráno mí kamarádi chtěli do Parndorf outlet centra. Sama bych tam asi nejela, ale byla jsem přehlasována. Z oblečení jsem si nic nevybrala, ale Estée Lauder mělo zlevněné Clinique i Origins (exfoliační voda a mycí gel na obličej to jistí) a obligátní byla i zastávka v Body Shopu, jejichž sprchové gely miluji.

Po Parndorfu jsme zajeli na rychlý oběd do Neusiedl am See, kde je krásná marina a venkovní terasa (ideální pro posezení během horkého léta).

Back in the city, there is a really nice street called Zollergasse, where we first went for a coffee at Kaffemik, which is really beautiful. In this street we also had a great Bun Bo Nam Bo and a mediocre Aperol Spritz on a terrace next to it.

Zpátky ve městě jsem si oblíbila ulici Zollergasse, kde jsme byli na skvělé kávě v kaffemik, na obědě na vietnamské Bun Bo Nam Bo a průměrný Aperol Spritz na vedlejší zahrádce.

We spent the Saturday afternoon in the city, in between sightseeing and some little bars of course ;)

Sobota odpoledne byla městská, s troškou turistování, troškou nakupování a troškou barů :)

Best shirt dress from & Other Stories. /// Nejlepší košilové šaty z & Other Stories

Finally went to the American Bar by architect Adolf Loos! Very very pretty, but also very small and dark inside (a must for any architecture enthusiast).

///

Konečně jsem také navštívila American Bar d Adolfa Loose, kde jsme měli štěstí a dostali jeden ze dvou stolů. Je malinký a možná až příliš tmavý, ale architektoničtí nadšenci jej musí vidět!

Sunday we started with a little coffee at Espresso. /// Nedělní rychlá snídaně v Espresso.

The beautiful Albertina museum! /// Nejkrásnější muzeum Albertina!

And a secret little passage we snuck in. /// A malá vnitřní ulička, kam jsme proklouzli.