jaká je budoucnost českého vkusu?

Jsem fakt stylová a sexy, mám zrcadlovku a umím pracovat s photoshopem, možná bych si měla založit módní blog!

  Jeden z důvodů, proč jsem si kdysi zakládala blog bylo to, že jsem nebyla spokojená s módní situací v České republice. Tenhle pocit se měnil v průběhu času (viz tady a tady) a i když jsem posledně zněla spíše optimisticky, v současné době můj zájem obdivovat pozitivní vývoj českého vkusu  spíše klesá.

Faktem je, že v zahraničí všechno působí tak nějak lépe, sleduju jen ty české blogy, co chci, a všechno ostatní, co se děje na českých ulicích, můžu vesele ignorovat. Nicméně nedávno jsem brouzdáním v hlubokých vodách českého internetu narazila na několik, nebo spíš na mnoho stránek, při jejichž zhlédnutí mě zabolely oči. Moje představa o tom, že Češi pomalu získávají styl, se rozpadla na tisíc kousků.

  Zatím co do téhle chvíle byli bloggeři jen ti, co se o módu zajímají, teď nastala ta chvíle, které jsem se obávala: že kdokoliv s kačerem na obličeji a vuittonkou na zápěstí v Agáta stylu bude mít dojem, že je v zájmu dobra lidstva šérovat svůj jedinečný stajl. No ty vole (pardon), to teda fakt není. Podle sluníčkových obdivných komentářů a sledovatelů tento typ blogů má dost velkou cílovou skupinu a to je ještě všichni neobjevili. Jako pro mě za mě, ať si kdokoliv píše o čemkoliv, chov křečků ani kde dělají nejlepší prsa v Praze mě sice nezajímá, ale sledovat to nemusím. Ale aby na mě zčistajasna vybafly gelové nehty a kůže v lednu vysolárkovaná  na úroveň rodilých Havajanů na bloggeru, který jsem doteď pokládala za duck free zónu, na to jsem tedy opravdu připravená nebyla. Realita je ovšem taková, že je to hojně rozšířený „styl“ a pravděpodobně tomu nešlo zabránit.

  Když se to tak vezme, tak průměrný Čech/Češka stylu do vínku příliš nepobral(a),  protože pojmy jako elegance, vkus, cit pro sladění a kvalitní materiály dostávají na frak od všeho sexy, “moderního”, sportovního, pohodlného nebo levného. Dále pak Češi neradi respektují módní a společenská pravidla a chodí na plesy v upnutých minišatech vhodných pouze na diskotéku nebo pod saka nosí košile s krátkým rukávem. Nádhera.  Avšak je dobrý vkus záležitostí dědičnou, nebo se dá naučit? Pokud je vkus nebo nevkus vrozený, bohužel se s tím nedá nic moc dělat. Možností by bylo pářit se s nějakým stylovějším národem a doufat, že vkuso-gen je dominantní, nebo se spolehnout na přírodní selekci za předpokladu, že méně styloví lidé jsou méně úspěšnější ve všech doménách, takže i v plození malých nevkusáčků. Jelikož se mi ale zdá, že se všichni bez rozdílu páří o sto šest, pravděpodobně tudy cesta nevede.  Musím tedy doufat, že styl se dá naučit. Zbývá objevit jak a pak také, zdali o to vůbec někdo stojí.  V jakémkoliv sdělení čehokoliv širší veřejností hrají hlavní roli média, protože co je psáno, to je dáno a také lidé předpokládají, že ti, co píší, onomu tématu skutečně rozumí. Dalším velkým ovlivňovatelem vkusu jsou samozřejmě celebrity a to co nosí.  V zájmu průzkumu jsem tedy otevřela několik typů stránek. Po zhlédnutí několika českých webů zaměřujícímu se na známé osobnosti jsem usoudila, že zvýrazněné přednosti a zadnosti a různé další kreace, asi nebudou ta pravá inspirace. Otevírám tedy několik známých internetových magazínů pro ženy a vidím mnoho inspiračních fotografií ze zahraničních přehlídek a věcí z e-shopů, kterým se snad, kromě občasné nekvality a nepraktičnosti nedá nic moc vytknout. Poté se však objevují stylistky v upnutém tričku Guess a bokovkách, v proměně slečnu s nádhernými dlouhými vlasy mění na na červeno obarvené otrhané kuře a fotostory s modelkou z lidu s nepadnoucím hadroidním oblečením. Tomu říkám pořádná inspirace pro českou ženu! Tištěná média už jsem v ruce delší dobu neměla, nicméně kromě pár výjimek to nebylo až tak moc odlišné.
  Mám z toho občas pocit, jako by o módě psali lidé, kteří ji zas až tak nerozumí.  Opravdu by mě zajímalo vidět, jak se obléká ta nebo ta redakce, ale podle mě to nebude žádná sláva. Pokud mi někdo vštěpuje určitý životní styl, měl by se podle něj sám tak chovat, stejně jako nebudu věřit redaktorce, která celý rok v kuse píše každý měsíc články o nových zaručeně fungujících dietách, tak nebudu věřit někomu, kdo chodí jak hastroš, že tohle jaro ty dvanácti centimetrové podpatky já i milión dalších žen prostě potřebujeme. Bohužel ale všem, kdo dosud neměli možnost objevit kvalitní blogy, nic jiného nezbývá (a teď nemám na mysli osobní módní blogy, ale spíš ty „osvětové“ jako Módní peklo nebo Muži v Česku). Nebo pak čerpat inspiraci kolem sebe. Což je za současné situace báječná možnost.
  Vzniká tady několik různých stylů jako třeba sportovní elegance, pohodlný a dilinkovský, někomu je to zcela jedno, protože tady jednoduše chybí vnější stimulace na rozvoj osobního vkusu. Osobní styl, vkus a témata související s nějakým dlouhodobým vývojem šatníku by měly mít mnohem více důležitosti, než je tomu dnes a to právě proto, že je to mnohem více potřeba, než někomu vnutit novou sukni do A.
  Doporučovat někomu, kdo blogy nesleduje, aby je sledoval, má asi stejný smysl jako psát pro ně tento článek. Blogy mají ovšem tu nespornou výhodu, že lidé, co je zakládají, mají pro dané téma opravdu nadšení. U médií tu jistotu nemáte a klidně bych se vsadila, že pár redaktorů na své specializované místo přijde tak nějak náhodou- novinářce nabídnou místo módní redaktorky a ona, jelikož má ráda hadříky, jej přijme. Sama nevím, co je potřeba k tomu někomu vštípit vkus, ale bez nějakého typu vnější motivace to asi nepůjde a motivace něčím průměrným není, myslím, bůhví jak úspěšná. V tomto ohledu jsou osobní módní blogy a speciálně těch pár desítek nejlepších jakýmsi příslibem lepší budoucnosti, ale na to, aby měly celonárodní dopad, by potřebovaly mnohonásobně větší sledovanost. Je to otázkou času, než přijdou správní lidé na správná místa? Nebo ti stejní lidé mohou dělat věci jinak? Nebo změna není žádoucí a vše zůstane při starém? A jaký vliv budou blogaři ve finále mít? Jak dlouho to může trvat, než se český styl posune k lepšímu?
  Já osobně nepřestávám doufat, že se to změnit dá. Že mi jednoho dne mi moje prababička přestane pokládat otázku, co si myslím o tom, jak se oblékají mladá děvčata- a nebo, že na to budu moci odpovědět, že se mi to moc líbí. Prababička mi několikrát vyprávěla, jak za první republiky si v patnácti nechala ušít na míru kostýmek, že pokaždé chodila perfektně sladěná a že se vždy dodržovala etiketa i co se oblékání týče. A když se na staré fotky podíváte, uvidíte, že má pravdu. Styl není něco, co jsme nikdy neměli, jen jsme ho ztratili po cestě. Vzhledem k tomu,  jak velké znovuzrození a návrat ke tradičním hodnotám zažívá česká gastronomie, na český styl se snad také jednou dostane.

  Sorry guys no English translation this time, as this is an article purely about Czech interests. But hey, you can always use uncle Google!