Victory of the Sun

Nedávno jsem znovuobjevila pár fotek zminulého léta. Zas a znova mi to připomnělo, jak je teplý vzdych skvělý, protože se při něm dá dělat úplně všechno. Jako třeba noční hippie parties.

Ty černé zuby na poslední fotce má na svědomí "velice kvalitní" francouzské víno.

Jako na zavolanou přišlo oteplení. Předevčírem jsem letos poprvé vylezla na Stalina, včera jsem na sobě měla balerínky. Říkala jsem, že jakmile si koupím první podpatky, tak zima začne ustupovat. A vida. Škoda akorát, že jsem nemohla příliš využít včerejšího slunce, ale zasvěcení vědí proč ( a vy to brzy zjistíte též). Jsem prostě dítě květin a dítě slunce.

Na několik málo dní teď odjíždím, ale na další příspěvky se můžete "těšit" již od pátku 5. března.

Peace & Love.

Heels in Prague

Tak uznávám, doteď jsem byla strašný pokrytec. Mluvím samozřejmě o názvu blogu. Ano, pravda, poslední dobou podpatky příliš nenosím (sníh!! ). Název Heels in Prague mě kdysi dávno (tzn. před měsícem) napadl jako napůl doslovné, napůl přenesené spojení. Doslovné, protože podpatky za normálních okolností často a ráda nosím, přenesené, protože se často cítím jako stylově přenesená do jiného časoprostoru (např. v metru v zajetí šusťákovek). 
Dnes však mohu hrdě můžu prohlásit, že nadvláda sněhu končí. Koupila jsem si totiž nové botky. Naprosto nevhodné na nošení (každý ortoped by mě zastřelil), ale perfektní k vyjímečným akcím všeho druhu: večírky, koncerty, plesy, vynášení odpadků, čištění zubů, pečení sladkostí, polehávání se psem, ale úplně nejlépe ze všeho se na ně kouká.

Tričko & boty Zara, džíny Levi's, šátek z Francie.

Fotky nic moc, vím o tom, ale blbne mi blesk.

Takhle jsem včera vypadala, až na ty boty, co jsou čerstvě koupené, místo nich přes den Conversky, (jak jinak).

Voilà.

A aby to nebylo celé jen o tom, kterak jsem si nové botky koupila, připojuji takový malý návod k použití vysokých podpatků. Ano, asi víte, že podpatky dokážou oživit (téměř) každý outfit. Všechny body plynou z mých osobních zkušeností a některé už určitě budete znát (doufám, že ne všechny, jinak jsem se s tím pachtila zbytečně). Opravdu stojí za to nešidit se na botách, protože to nejříve ze všeho zjistí vaše nohy...

1. Velikost boty musí být správná hned od začátku. Pokud mají poslední pár ve slevě a jsou o číslo menší, nemá cenu je brát. Ta bota se prostě neroztáhne.
2. Když si kupujete boty, postavte je nejdřív na zem. Pokud se skácí, neberte je. Pokud bota neudrží stabilitu sama o sobě, těžko se na ní udrží člověk.
3. Doporučuju zkoušet botu v obchodě pár minut vestoje. Za kratší dobu nemáte moc šanci poznat jestli někde nedřou. Pokud dřou, nebrat, nepřestanou dřít.
4. Gelové polštářky jsou věcí magickou. I s jedenácti centimetry s nimi jde chodit celý den. Nutnost.
5. NIKDY nezapomenout náplasti.
6. Na pobíhání po obchodech zapomeňte.
7. Na chodníky dlážděné zapomeňte. Nebo dejte sbohem botičkám (zvlášť platí u jehel).
8. Někdy je lepší strčit podpatky do tašky a nenápadně si vyměnit boty za rohem vaší destinace.
9. Je v pořádku si namalovat pouze ony dva prsty, co vám čouhají z peep-toes.
10. U sandálků je ovšem dokonalá pedikúra nutností.
11. Minisukně+podpatky= poměrně veliká šance, že říkáte vkusu "sbohem"
12. Potřebujete rychle zhubnout? 1cm= -0,5 kg.
13. Zvykněte si na ně. Týden před velkou akcí je noste doma. Zlepší se vám chůze, neuvěřitelně to pomáhá proti bolesti chodidel i puchýřům. A je to sexy.
14. Nasadit a s hlavou vztyčenou jít. Podpatky podporují kroužení boků. Líbí se mi.
15. A přeci jen: podpatek by neměl mít víc než 7% vaší celkové výšky. (i to je dost)

Jak jste na tom s podpatky vy?

It is 15.2 cm long and makes most women incredibly happy...

Ach ano, konečně d-l-o-u-h-o očekávané prázdniny! Po naprosto nicnedělajícím víkendu se vracím do akce, a to ve velkém stylu. Jdu shánět šaty na maturitní ples. Už jsem před několika dny prošla pár obchodů a tragédie. Mé vysněné bílé jednoduché bez ramínek (ke kterým bych si udělala hollywoodské vlny, červenou rtěnku a následně zazářila) mají snad jen ve svatebních salónech. Třicet tisíc na šaty, které si obléknu jedinkrát v životě (a to ani ne na vlastní svatbu!), skutečně nemám. Už si skutečně začínám zoufat. Ples je ani ne za tři týdny a i když se po nějaké uchvacující róbě poohlížím už pěkných pár měsíců, tak moje (pravděpodobně moc vysoké) nároky nepropustily filtrem stravitelnosti nic ani do zkušebních kabinek.

 Kabátek & sukně Zara, brýle Mango, prstýnek Topshop (dneska zakoupený)

Jelikož přišlá jakási obleva, vytahuju ze skříně svůj oblíbený červeno-karkulkovský kabátek. (Jedna ze stálic šatníku, a už je to bohužel trošku vidět...) Chtělo by to podpatky... jenže šikovná Adélka v pátek spadla ze schodů a tak obouvám conversky. Ty jsou stejně na běhání po městě nejpohodlnější. Jdu zkoušet. Lovu zdar!

Odpověď na hádanku: 500€ bankovka ;)

NB: článek jsem psala ráno, když mi moje drahá sestřička neprozdradila kde je kabel na foťák a nemohla jsem sem tudíž strčit fotky, potažmo ani celý článek. Šaty jsem našla. Úžasné. Sice si je jen půjčím, ale  ani to mi nevadí. Počkejte si na 14.března, kdy tu budou fotky z plesu. :)

The Revolution

Právě jsem si uvědomila, v jaké revoluční době teď pravděpodobně žijeme. Nemluvím o módě, protože v té se za posledních pár let podle mého názoru nic příliš revolučního nového neobjevilo (minisukně i džíny už tu jsou dávno...), ale o technologii. Pokud jste posledních šest měsíců nestrávili v zajetí kolumbijských drogových gangů za donášení americké armádě, tak jste jistě slyšeli o filmu Avatar a jeho 3D technologii. Ano, někteří z nás už byli v Imaxu předtím, kouknout se na roztomilé rybičky a plno krveprolití, když je požírali žraloci. Ale až teď se technologie 3D rozmohla do většiny multikin. Někteří to přirovnávají k objevení barevného filmu. Souhlasím s nimi. Nepřijde vám dnes zláštní, dívat se na černobílé filmy? Tak stejně tak budou dnešní barevné filmy pravděpodobně působit na budoucí generace.

Důvod, proč tady mluvím o technologii je ovšem móda. Dům Burberry, který je známý svojí vášní pro high-tech totiž oznámil, že hodlá přenést přehlídku na podzim/zimu 10/11  do 3D. Hrstka vyvolených ji poté bude moci shlédnout v Paříži.
Ty méně šťastné mohou 23. února v 17:00 (16:00 londýnského času) sledovat živě onu přehlídku přímo na internetových stránkách www.burberry.com.

Ten nápad mi přijde skvělý a nejen díky domu, že Christopher Bailey s sebou jistě stáhne spousty dalších návrhářů. Až se totiž opravdu rozmohne 3D technologie do většiny domácností (a já věřím tomu, že tomu tak brzy bude), tak budeme všichni moci pozorovat doslova z první řady veškeré přehlídky a další události. Nádherná představa že?

Fuck pandas, I want to be a zebra

Jsem proužkofil. Můžu mít proužky vždy a na všem a nadevše miluji pruhovaná trička, která dokážu nosit 24 hodin denně.

Tričko Zara, Sako Pietro Filipi, džíny H&M, perličky zděděné.

Jednoduchost, dnešní heslo.

Pár důvodů proč zproužkovatět a pořídit si (alespoň jedno) námořnické tričko:

1. Proužkovaná trička přivedla do módy Coco Chanel a Jean Paul Gaultier je propaguje dodneška.

2. Hodí se ke všemu (džíny i sukně).

3. Hodí se se každému stylu (rockerka i elegánka).

4. Nadčasovost.

5. Oproti utkvělé představě horizontální proužky nerozšiřují.

6. Připomíná námořníky, připomíná moře, připomíná léto.

7. Jednoduchá barevnost přímo vybízí ke kombinaci s dalšími vzory.

8. Jak už jsem řekla, hodí se (témeř) kamkoliv: do školy, na koncert, do restaurace, do lesa, k moři a stylově se v nich spí.

9. S perličkama vypadá skvěle.

10. ... i bez nich

11. Je to základ šatníku.

12. Brigitte Bardot v něm byla fenomenální.

13. Nepotřebujete ani jeden důvod, abyste si ho na sebe mohli vzít.

A ještě něco: hudba nechat nebo zmizet?

Stupid

Dnes jen velice krátce. Už v Paříži jsem v metru narazila na kampaň "Be Stupid" od Dieselu. Jejich oblečení sice moc neodpovídá mému stylu a cena mi nikdy nepřišla adekvátní kvalitě, ale teď mě dostali... Po dlouhé době kampaň, která mě opravdu zaujala, že by kvůli tomu hlubokému životnímu moudru co předává dál? :)

Ach a ještě něco. Moc mě mrzí odchod Lenky alias chronique-de-mode z blogspotu. Lenko, jestli tu jsi a stále čteš můj blog, doufám že se ti bude líbit i nadále (otázkou je, jak moc se ti kdy líbil :) a že o sobě budeš pravidelně dávat vědět.

Something that should hurt my eyes... but it doesn't!

A máme tu důkaz toho, jak se móda neustále mění a vyvíjí. Největší módní faux pas v historii lidstva se (minimálně) pro tuto sezónu stává velice žádoucím, ba až skoro povinným. Nejedná se o igelitky ani tanga vylézající z příliš těsných bokovek. Milé dámy a pánové, přivítejte prosím na scéně ponožky v sandálech. Konečně už se taky nejedná o výkřik nějaké bezvýznámné stránky o "módě", které o tom psaly pokaždé, když nějaký návrhář v Horní Dolní svým modelkám navlékl na nohy ponožky. Tentokrát vše nasvědčuje tomu, že byste mohli vyjít s ponožkama v sandálech před Annu Wintour a ona by vás (nebo sebe) nezabila při pohledu na vaše nohy. Fotodůkazy:

Přehlídky na jaro/léto 2010: Christian Dior, Burberry Prorsum & Hermès

Říkáte si, že jde o planý poplach? Pokud se John Galliano, Christopher Bailey & Jean Paul Gaultier dohromady mýlí v jednu sezónu, tak bude načase abych vzala do ruky igelitku místo kabelky.

Základ úspěchu:  Velice jemné ponožky + velice krátké sukně + masivní sandály na silném podpatku
Jednoduché, ne? Hlavne prosím, pitié, žádné vlněné, sežmolené, nebo jinak znehodnocené ponožky. Ani oranžové nebo zelené, barvy zůstávají v tlumených tónech. Prosím, prosím, ať už je jaro, protože tohle se bude nosit přímo fenomenálně.

Svetr zabavený tatínkovi, pod ním šaty & punčocháče H&M, pásek Massimo Dutti, čelenka Zara.

A takhle jsem dnes vypadala.  Asi ani netušíte, jakou práci dá sehnat puntíkaté punčocháče, hlavně když máte jasnou představu o tom, jak mají vypadat (tj. polopruhledné s černýma puntíkama). Viděla jsem je na několika zahraničních blozích a strašně se mi zalíbily. Inu prošla jsem dohromady asi 20 obchodů (i několikrát, i v Paříži)... a nic. Zoufalství. Proklínání osudu a figuríny jednoho obchodu, která je na sobě měla a obchod ne. Po třech týdnech hledání jsem je však spatřila: viselo jich tam na regálu asi padesát. Kde? V H&M v Palladiu. No pochopíte to? Jak šílenec jdu do každého H&M, Topshopu a Zary několikrát (Václavské nám, Příkopy, Anděl,...) a oni ty punčocháče mají pouze v jedné pobočce. Když je něco "řetězec", tak by snad každá pobočka měla prodávat stejné věci, ne? Grrr. Ale mám je, takže jsem šťastný člověk. A nezmrzla jsem v nich, překvapivě.

Na lookbooku zde.

Everyone knows about it, everyone talks about it, and I will talk about those who talk

Pro tentokrát upustím od módy jako takové a budu spíš komentovat to, co se v posledních dvou dnech děje. Jak už jistě víte, zemřel pan Alexander McQueen. Budiž mu země lehká.

Což ovšem znamená co? To znamená že plno bloggerek (a nejen českých a slovenských) prostě muselo napsat "RIP Alexander" nebo něco podobného ražení. Proč? To ho všechny tak moc obdivovaly? Vsadím se, že polovina těchto slečen o něm neslyšela do té doby, než se všude na internetu objevily jeho slavné boty po tom, co si je Lady Gaga obula ve svém klipu. Kolik z nich by dokázalo určit svojí oblíbenou kolekci nebo oblíbené šaty? Kolik o něm před jeho smrtí vědělo o něco víc než jen pouhé jméno? Měly snad ten pocit že "prostě musí"? Prd musí. Především by měly vědět něco o věcech, o kterých píšou a ne psát proto, že si myslí, že se to od nich očekává kvůli tomu že jsou "fashion bloggerky".
Nemluvím tady o těch, kteří jeho práci znali a sledovali, protože vím, že takoví lidé jsou a není jich málo a já jim nechci křivdit. Mluvím o pokrytcích. A musíte uznat, že na tomhle světě jich není málo. 

Moje nejoblíbenější dílo Alexandera McQueena, o kterém jsem

 něco málo věděla ještě předtím, než zemřel.

Nejlepší obrana je útok

Zmiňovala jsem už, jak moc mi ta zima leze krkem? Už měsíc (!!) nosím téměř výhradně jediný pár bot, nejdřív z obavy, aby se mi v tom sněhu nezničily podpatky, momentálně ze strachu abych si nezlomila nohu. Rozbily se mi obě mé školní kabelky a zároveň se projevila skolióza, takže jsem potupně přinucena nosit na zádech baťůžek (zdraví je přeci jen přednější estetice). Většina mých úspor padla při slevách a na zbytek peněz ze všech stran útočí svody jarních kolekcí. Je mi zima. Jediné, co mě drží nad vodou je zděděný kožešinový kabát, který mi umožňuje nosit na sobě jediný světřík a nezmrznout (světřík & kabát & hurá ven!). Díky megavelikosti pod něj můžu nacpat cokoliv, což mi umožnilo vzít si na sebe tohle skvělé sáčko, které jsem na sobě už téměř tři roky neměla.

Sako H&M, kraťasy Topshop.

Zapáskovaná pusa je opatřením proti dnešní nefotogeničnosti.

Oficírské sáčko je pravděpodobně nejstarší element mého šatníku, který jsem si koupila (tzn. nejstarší ne-vintage kousek). Inspirovaná jístou francouzskou slečnou (o které napíšu ve velice blízké době) jsem se rozhodla oprášit jej a ukázat mu lesk a bídu nového desetiletí. S čím ho nosit, s kraťasama, že by? Teď jsem si zkoušela, co nejlépe vypadá a došla jsem k tomuto závěru. Bez punčocháču však zítra nevyjdu z domu.

A ještě něco... Pozoruju, že za několik málo dní se zde zmnohonásobila činnost lidí (díkybohu, jelikož jsem tu předtím operovala sama :) Díky za přízeň, těm co mi jí vyjadřují a největší poděkování patří Lence, která mi v tomto světe krutého českého fashion bloggerství udělala reklamu. 

Regrets

Přijde mi, že včerejší článek se příliš nepovedl, přijměte prosím mojí omluvu, ke které se připoju to, že protentokrát připojím fotky toho, jak to s peříčkovou sukní dopadlo ve skutečném životě (aneb A Night Out in Paris) a nebudu do toho kecat.

Paris echo

Je to sice už týden, co jsem se vrátila, ale až teď přicházejí dozvuky. Rozumějte, právě jsem dočetla ten štos časopisů, co jsem si tam koupila. Říkám "dočetla", protože francouzsky umím a tudíž nejsou odkázána na pouhopouhé prohlížení obrázků.

Vogue Paris na únor s Dariou Werbowy (a mou rukou) na obálce..

Lak na nehtech není černý, ale tmavě šedý. Moc se mi ta barva líbí.

Z časopisů, co jsem si koupila
- Vogue Paris

- Cosmopolitan

- L'Officiel Paris

- Flavor

plynou následující postřehy:

Modely většiny návrhářů skvěle vypadají v prostředí Maroka, viz. Vogue, kde se na stránkách stektává (moje oblíbená) Lara Stone, Freja Beha Erichsen a Anna de Rijk, sólo pak hraje Daria Werbowy.

Extra dlouhou módní story (kolem šedesáti stránek) netvoří jen fotky z Maroka, ale i studiové fotky kde pózují např. Naomi Campbell nebo Raquel Zimmerman, ty se mi ovšem líbí podstatně méně. Můžete si je prohlédnout zde.

CHCI CHCI CHCI retro kabelku. Viděla jsem je všude a k tomu se mi strašně líbí.

    

A co si myslíte o prádle, co vyplouvá na povrch? Plno časopisů i francouzských článků na internetu debatuje o tom, jestli je tento trend nositelný i v reálném životě. Já si myslím, že je: pokud jste hvězda. Opravdu si neumím představit, že přijdu do baru s průhledným vrškem, tím spíš, že mám o něco větší košíčky než A. Stejně jako u spodních kalhotek, nahrazující kalhoty, se mi opravdu líbí ten nápad, ale nevypadá to, že bych tak v nejbližší době vyšla ven. S dvoumetrovou gorilou za zády možná.

A weekend in Paris- Part II

Jak jsem slíbila, přichází druhá část článku o mé nedávné návštěvě Paříže.  Téma dne? "Pařížský styl" aneb úvaha o tom, co dělá většina národa špatně a co dělá podstatná část Francouzek dobře, to vše shrnuto v několik jednoduchých bodů.


1.  Přežijete klidně jen s černou, šedou, tmavě modrou a béžovou barvou, potom pastelové odstíny. Málokdy zářivé barvy. (Osobní nesouhlas)
2.  Proužkovaná trička, oui.
3.  Balerínky v zimě? Pas de problème! Osobně s tímto nesouhlasím, ale je fakt, že když je opravdu nejhůř, vytahují Francouzsky UGGS (na ty mám taky svůj názor, ale lepší než zmrznout).
4. Šaty a sukně, klidně, ale jenom s černýma neprůhlednýma punčocháčema.

5. Kabát ve stylu šedesátých let. Nezáleží ani tolik na barvě, důležité je, že je vlněný nebo kožešinový, tmavý a končí těsně pod zadkem. To je něco, co mi v České republice chybí. Víc než polovina holek nosí snowboardové bundy i do města. Tento zvyk způsobuje mým očím velkou bolest už dlouhá léta, speciálně v sezóně tanečních (krajková sukně + červená šusťáková bunda= EW!). Přitom aspoň jeden kabát si přece každá holka může dovolit, vždyť ve slevách se dají sehnat moc pěkné už za pár stovek. Je to tak moc?

6. Volné střihy. Pro všechny. Pneumatiky deroucí se z krátkých triček prostě neletí.

   6,5. Vyjímka: džíny slimky.

7. Perličky do uší nebo na krk.

8. Červený lak na nehty. Nebo tmavě fialový. Nebo jakákoliv barva, ale bez třpytek. Nejnovější hit je ovšem "Taupe" ( tzn. "krtčí" barva) odstín 505 Particuliere od Chanelu. Nádherná barva, ovšem v celé Francii vyprodán za jediný den.

9. Svetříky na zapínání.

10. Přirozenost ve všech kategoriích: vlasy, make-up, materiál na oblečení.

11. Šátky a šály. Naprosto nezanedbatelná část.

12. Alespoň jediný značkový kousek v celé garderobě, byť by to byla malá Kenzo klíčenka.

13. Leopard touch. Žádné velké plochy.

14. Osobní náramky. Znáte je, takové ty kdy jeden máte od dětství, druhý od nejlepší kamarádky, třetí s diamanty, čtvrtý látkový od sirotků z Kambodže...

15. Jak říkala Coco Chanel: raději jeden doplněk sundat. A nikdy příliš levně vypadající bižuterie, vlastně většina by měla být jako ze 14. bodu.

16. Trendy? Ano, ale každý nový kousek musí do původní garderoby zapadat.

17. Velké sluneční brýle.

18. Pro zvláštní příležitosti: rudá rtěnka.

19. Francouzsky se hezky oblékají ne kvůli jiným, ale hlavně kvůli sobě...

20. Radši nic než něco napůl: radši žádný než oprýskaný lak, radši žádný šperk než rozbitý,...


To je myslím alespoň malá část toho, co tvoří francouzský styl.

A jak jsem vypadala druhý den:

Černá peříčková sukně se taky provětrala, ale nechci sem už dávat svoje fotky,

to by mě tady bylo potom moc :)

A weekend in Paris - part I

Aneb den první: jak jsem vypadala a dále i to, co jsem v tento den postřehla.

Kamarádka Lam, Brýle (dioptrické! ne s průhlednými skly abych byla jenom "stylée" jak říkají Francouzi)

a zářivě růžová rtěnka: moje nejlepší & nejoblíbenější doplňky.

No jo, Paříž. Znáte holku, která se tam nikdy nechtěla podívat? Metropole, město lásky, croissantů, šampaňského, krásných chlapů (NAPROSTO!!), makarónků, Champs Elysées, Eiffelovky a v neposlední řadě módy a nakupování.

Jelikož jsem celý život obklopena Frantíkama (chodím do francouzské školy), mám už jejich styl trošku zmapovaný. Ale tady? Nádhera. Pro představu popíšu, jak vypadao několik lidí.

Pán, 40 let, který by byl v Praze považován za metalistu kvůli dlouhým špinavě blond vlasům, si v Paříži okolo krku omotal leopardí šálů (!!) k černému kabátu a džínám.

Slečna, 20 let, černoška s naprosto krátkýma vlasama a nádhernýma očima, celá v černým, s tartanovou taškou a na nohou Mary-Janes se studs.

Kluk, 23 let, šedé slimky, tmavě modrá mikina a modrý Longchamp v ruce.

Ráda bych byla bývala fotila, ale bála jsem se v metru vytahovat zrcadlovku.

Francouzi neradi nosí barvy a i já jsem pro sobotní den zvolila černobílou kombinaci.

Šaty Zara, svetr Vero Moda, šála H&M, boty Vagabond, brýle Ray Ban, náramky od babičky a Jimmy Choo pro H&M. Na lookbooku zde

Dnes už bohužel nemám moc času psát, v příštích pár dnech se ale můžete "těšit" na pokračování a dále i na rozbor francouzského stylu.