Na sobě mám sako Mexx, tričko (zkrácené) & sukni Zara, tašku & punčocháče H&M & boty Prada.
Under the Sun we wanna lay, under the Sun we wanna stay.
Na sobě mám šaty Zara, košili SAND, boty Baťa a prstýnek H&M.
Fotila Barbara.
A teď jsem zvědavá, kdo začne štěkat.
Velké módní lži
Hned ze začátku chci upozornit na to, že nemluvím o žádné konkrétní osobě. Pokud tedy najdete nějakou podobnost se sebou, tak to znamená, že tam možná nějaká podobnost je. To už je ale na vás. Slabší povahy nechť tento text přeskočí a zůstanou koukat na obrázek.
Poslední dobou si všímám jedné skutečnosti: nejsme upřímní. Lžeme nejen jiným, ale hlavně sobě. Samozřejmě, jde o módu.
Vidím to všude. Značky, značky, značky, všichni chtějí něco s dvojitým "c", cokoliv hlavně ať je to Chanel, všichni chtělí něco s magickými písmenky "LV" a přitom je vidět, že by si to mohli dovolit asi tak za padesát let, pokud by jedli borůvky a spali v jeskyni (a tím ušetřili za nájem). A jelikož si to nemohou dovolit, tak volí dvě cesty: tržnice čili fakes nebo, jelikož jsme kreativní národ (všichni po večerech hltají Rady ptáka Loskutáka), nejjednodušší a nejlevnější cestu: Do It Yourself! Náhrdelník Chanel: 20 kč, no není to bomba??
A já říkám: ne, fakt není, protože to NENÍ Chanel. Jaktože to není Chanel, vždyť to jsou dvě céčka! A já říkám: to, že se navoním růžovou vodou, ze mě kytku neudělá.
Nevadilo by mi ani tak to, že po značkách někdo touží. Já po nich toužím taky. Ale taková už je společnost, jsme zhýčkaní a umíráme touhou po značkách, což je fenomén posledních dvou desetiletí (čili jediných dvou, ve kterých jsem žila a pak se tomu snažte uniknout). Vadí mi ale, že si někdo nedokáže přiznat, že na to prostě nemá a snaží se být cool tím, že je kopíruje. Nejde o nápad z mola, protože přehlídky jsou tady od toho, aby nás inspirovaly, ale o plagiátství log. Milí zlatí, napodobování značek, byť v "home made" podobě, má jméno. Říká se tomu fejk. To je to co mi vadí. Plno lidí se sníží k něčemu, co normálně odsuzuje. Lžou sami sobě, že mají něco značkového. Radši si koupí tři fejkové šátky od Vuittona, než aby si přiznali, že na ně nemají a koupili si tři krásné neznačkové. Není to upřímné.
Je rozdíl v tom, milovat (byť platonicky) nějakou značku a pak jí slepě pronásledovat. Pokud se celý život život oblékáte v levných řetězcích, vaše okolí to s nejvyšší pravděpodobností ví. Je naivní si nalhávat, že není poznat, kde se oblékáte, Poznat to je a to hodně. No a kdo bude za blbce když před ně najednou nastoupíte s "naprosto pravým" šátkem/kabelkou/náhrdelníkem? Oni vám to nesežerou. Pokud si to žerete sami, přeju dobrou chuť.
Update 24.5.2010: Nezmínila jsem ještě jednu věc: znehodnocení mnohdy celoživotníha díla některých lidí.
Vidím to všude. Značky, značky, značky, všichni chtějí něco s dvojitým "c", cokoliv hlavně ať je to Chanel, všichni chtělí něco s magickými písmenky "LV" a přitom je vidět, že by si to mohli dovolit asi tak za padesát let, pokud by jedli borůvky a spali v jeskyni (a tím ušetřili za nájem). A jelikož si to nemohou dovolit, tak volí dvě cesty: tržnice čili fakes nebo, jelikož jsme kreativní národ (všichni po večerech hltají Rady ptáka Loskutáka), nejjednodušší a nejlevnější cestu: Do It Yourself! Náhrdelník Chanel: 20 kč, no není to bomba??
A já říkám: ne, fakt není, protože to NENÍ Chanel. Jaktože to není Chanel, vždyť to jsou dvě céčka! A já říkám: to, že se navoním růžovou vodou, ze mě kytku neudělá.
Nevadilo by mi ani tak to, že po značkách někdo touží. Já po nich toužím taky. Ale taková už je společnost, jsme zhýčkaní a umíráme touhou po značkách, což je fenomén posledních dvou desetiletí (čili jediných dvou, ve kterých jsem žila a pak se tomu snažte uniknout). Vadí mi ale, že si někdo nedokáže přiznat, že na to prostě nemá a snaží se být cool tím, že je kopíruje. Nejde o nápad z mola, protože přehlídky jsou tady od toho, aby nás inspirovaly, ale o plagiátství log. Milí zlatí, napodobování značek, byť v "home made" podobě, má jméno. Říká se tomu fejk. To je to co mi vadí. Plno lidí se sníží k něčemu, co normálně odsuzuje. Lžou sami sobě, že mají něco značkového. Radši si koupí tři fejkové šátky od Vuittona, než aby si přiznali, že na ně nemají a koupili si tři krásné neznačkové. Není to upřímné.
Je rozdíl v tom, milovat (byť platonicky) nějakou značku a pak jí slepě pronásledovat. Pokud se celý život život oblékáte v levných řetězcích, vaše okolí to s nejvyšší pravděpodobností ví. Je naivní si nalhávat, že není poznat, kde se oblékáte, Poznat to je a to hodně. No a kdo bude za blbce když před ně najednou nastoupíte s "naprosto pravým" šátkem/kabelkou/náhrdelníkem? Oni vám to nesežerou. Pokud si to žerete sami, přeju dobrou chuť.
Update 24.5.2010: Nezmínila jsem ještě jednu věc: znehodnocení mnohdy celoživotníha díla některých lidí.
Chci svetr, je mi zima
Asi mi dáte zapravdu, že počasí jde poslední dobou proti módní sezóně. Já naivka už mám měsíc ve skříni krásně nahoře všechny své letní šaty a paradoxně jediné, po čem toužím, je velký teplý svetr! Ironií osudu se práve teď představují kolekce na podzim/zimu, které se ovšem nedají koupit. Ha.
Měla jsem dnes možnost zkouknout podzimní kolekci v showroomu H&M, setkat se s Anit a Sabinou a samozřejmě si najít svého oblíbence na příští zimu. Moje nadšení pro jarní kolekci Miu Miu se projevuje i zde. Potisky zvířátek jsou k sežrání. Ten svetr s koníky prostě musím mít! Prozatím mám koníka alespoň jako přívěsek na lookbooku co jsme dostali. Až dostanu povolení, ukážu vám, co je uvnitř.
Řekla bych "už aby byla zima", ale fakt by to chtělo nejdřív to léto.
Na sobě mám bundičku & šaty H&M, kabelku Zara a boty Vagabond.
Nikdy jsem koně neměla příliš v lásce, ale měním názor.
Golden kid
Měla jsem tu velikou čest a dostala jsem pozvání od H&M do jejich showroomu. Narozdíl od Sandry a Terky jsem se (skoro) úplně vykašlala na dokumentaci celé akce. Možná je to škoda, ale mám stejně radši, když už mám nové věci pěkně zkombinované s dalšími a stanou se součástí jakéhosi celku. Ale v brzké době se tam opět chystám a tentokrát už foťák z ruky nepustím, takže i tady se nejspíš objeví fotografický důkaz toho, že země zaslíbená skutečně existuje.
Na sobě mám sako Fashion Against AIDS, džíny & tílko H&M, čelenku asos &
boty neznámého německého původu.
Jako první vám tedy představuji své nádherné nové sáčko. Je součástí Fashion Against AIDS kolekce, která bude v prodeji až příští čtvrtek, což znamená, že do té doby si tedy budu užívat pocit exkluzivity, protože ho nikdo nemá. Předpremiéra! Tohle je přesně jeden z kousků, co mě neomrzí ani po několika letech, protože je moc pěkně zpracované a samozřejmě u mě vyvolává Syndrom BVCST (Beru Všechno Co Se Třpytí také známý jako Strakofilismus). Ve stejný den mi ještě k tomu došla čelenka s vavříny z asosu a doladila jsem vše nádhernou letní paletkou na oči od Clarins. (Bylo mi dokonce líto se jí namalovat). Bling bling.
Neon wave
Na sobě mám (odshora dolů) perlový náhrdelník - rodinné dědictví, pestrobarevný neonový náhrdelník vlastní výroby, růžové korále Primark, černý perlový náhrdelník vlastní výroby & tričko H&M
Před několika měsíci jsem zahlédla něco podobného, ovšem to byly na saténové stužce navléklé prstýnky. Rychlá matematika: 20 prstýnků po 200 kč: náhrdelník za 4000! Jupí! Minulý víkend jsem šla do Kotvy a vidím v galanterii tři košíčky s knoflíky po koruně ( !! vemte si, že za korunu už si dneska nekoupíte ani rohlík...). Tak si je tak prohrabuju a paní prodavačka na mě zvláštně kouká a říká "Slečno, ale tam nejsou žádný stejný" Jako by to vadilo hehe. Nabrala jsem jich dvacet, k tomu růžovou bavlnku a 70 cm růžové stuhy. Cena dohromady 47 kč. Pak stačilo už jen navléct a zauzlovat. Bomba zářivý doplněk na léto. Mám z toho radost.
Asi se dostávám do doplňkové fáze svého života (a proto je vrstvím).
Blondie in motion
Čau zlatíčka, mám nové vlasy! (Které v drdůlku nejsou vidět.) Ukážu vám je v plné kráse někdy jindy.
Snad po miliónu let mám na sobě náramky. Všimněte si céček, jsou tam tři svítící ve tmě. Před pětadvaceti lety bych byla the ultimate cool.
Na sobě mám kabát & kalhoty Zara, hoodie Topshop, boty Converse & tašku American Apparel.
Kabelka má, myslím, předpoklady stát se novým down-town it-bag (po Longchamp Le Pliage a Vanessa Bruno), uptown it bags totiž jaksi neslezou pod 1000 dolarů, že. Pochází totiž z frantíky milovaného obchodu (A.A.), mají jí v nepřeberných barvách a nacpete do ní úplně všechno: dnes v ní byly penál, mikina, tři sešity, zrcadlovka, knížka, noviny, klíče, tři rtěnky, paletka očních stínů, pouzdro na brýle a peněženka ( a pořád v ní bylo místo). Lituju, že jsem si ve Vídni nekoupila ještě jednu. Příště už mi neunikne, jen ten výběr barvy je poněkud složitější... No a samozřejmě mezitím spolu dobudeme svět.
Módní výstřelek sezóny v praxi
Brýle Prada S/S 2010: 217 €
Výraz naprostého idiota který vám dodají: k nezaplacení
Rive droite
Lehká variace smínků na téma "jak si jedno krásné páteční odpoledne Terka, Sandra a Adéla sedly na molo a povídaly si celé odpoledne". Samozřejmě, že s tím zase přicházím jako poslední.
Poslední fotka myslím hodně dobře ilustruje jeden závěr, ke kterému jsme došly: každá máme úplně rozdílný styl. (Ne, není to jediná věc, na kterou jsme přišly, ale těch dalších je asi tak milión a nevešly by se do jednoho článku). Což na druhou stranu vůbec není pravda: shodneme se na tom, že každá tajně toužíme po stejné kabelce, máme rády stejnou hudbu, filmy, seriály i blogy. Je strašně fajn znát někoho, kdo má stejné zájmy jako vy a přitom na ně má svůj zajímavý názor, tím spíš, že když jsme se minule setkaly, tak jsme neměly možnost tak úplně mluvit spolu (teď už ale lehce zklouzávám do patosu, že ano). Závěr? Těším se napříště!
Na pár dní vás teď opouštím, jedu do Vídně. Oficiální důvod zní maturita z historie umění. Veřejným tajemstvím ovšem zůstává můj pocit, že mi nějak po anti-dietě ztloustla kreditka. Uvidíme se za pár dní!
Subscribe to:
Posts (Atom)