heels in prague | blog by adela stredova

That's what real happiness looks like

Instant picture when they told us they have the jumpers with horses for us. Yay!

Tangled

Taky znáte takové ty dny, kdy už vás nebaví vycházet s normální hlavou a říkáte si, že si zasloužíte něco lepšího? Tak tohle přesně je můj případ. Nejenže ty jednoduché šaty si o ozvláštnění přímo říkaly, ale hlavně neustále nosím rozpuštěné vlasy a nějak mě to přestalo bavit. Čas strávení zaplétáním je daň, která se prostě musí zaplatit. Šátek mě zase hodně bavil, a protože se poměrně blíží mé barvě vlasů, tak jsem jě měla zdánlivě o 30 cm delší. Připadala jsem si jako indiánka. Dva bonusy: chlapi to žerou & vlasy jsou pak na konci dne krásně vlnité. Asi se brzo zapletu znovu.

Do you know these days where getting out with your normal head is just not enough and you're wondering whether you don't deserve something better? Well, this is the case. Not only the simple dress was clearly asking for some more interresting details, but I constantly wear loose hair and it began to bore me. The time of making the french braid is the only thing you need to pay. The scarf was a funny element because it is really close to my hair colour and so the hair looked 30cm longer. I felt like an Indian. Two bonuses: guys love it & the hair has really nice waves by the end of the day. I think I am getting tangled again very soon.

Wearing: dress & belt from Massimo Dutti, shoes from Zara & scarf from Kenzo

Photos: Alban

Streets of love

Před několika týdny jsem si v Barceloně koupila boty. Neřekla bych, že jsou krásné, jako bych to normálně o svých botách řekla. Řekla bych spíš, že jsou hustokrutopřísné. Zaujaly mě na první podhled (aby taky ne), ale při zkoušení mi moc neseděla pravá bota a zároveň jsem si říkala, že nejsou příliš nositelné. Celou noc jsem pak strávila převalováním se v prostěradlech při přemýšlení o oněch perfektně extravagantních botách. Zmínila jsem, že na ně k tomu byla velrybí sleva? No, tak teď ještě zmiňuju, že na ně byla velrybí sleva. Ráno se probouzím a běžím do obchodu, kde si je kupuju. Díky tomu, že jsou kožené, se nakonec krásně roztáhly. Dají se nosit k neskutečnému množství oblečení. Měří 13 cm. A to nejlepší nakonec? V ulicích jsou naprosto nepřehlédnutelné.

A few weeks ago, while I was in Barcelona, I bought shoes. I wouldn't say they are pretty, like I usually do about my shoes. I would say they're absolutely awesome. It was love at first sight, but the right shoe didn't fit quite well and I was wondering whether they are wearable. I spent the next night by observing the ceiling in the hotel room when thinking about those perfectly extravangant shoes. And did I mention they were on sale of whale size? Well, now I mention they were on sale of whale size. The day after I bought them. The're made of leather, so they got extended (thank God for leather). They look great with a lot of clothes. They are 13cm high. And the best of it all? You cannot not see them on the street.

Wearing: tunic from H&M, shorts from Levis & shoes from Zara.

Photos: Alban.

Stylevolution

Napadlo mě, co takhle vám ukázat, jak jsem se oblékala dřív? Ano, ano, i před tím, než jsem založila blog, jsem měla jistou řekněme potřebu vypadat k světu. Trošku jsem prohrábla pár zaprášených složek. Výsledek? Několik fotek znázorňující přešlapy z mládí a mnoho začátečnických chyb. Což si za pět let, při prohlížení fotografií z dnešní doby, stejně budu říkat taky.

This is just a little retrospective of what I used to wear when I was young. Yes, even before the blog I enjoyed wearing nice things. I appologise for the lack of English-written comments, but I think the pictures speak for themselves.

Nejstarší, řekněme outfitová, fotka pochází z roku 2005. V té době mi bylo... 12! Přiznávám, ty tenisky ke květované sukni asi nejsou nejlepší volba, ale trošku nostalgicky na tu dobu vzpomínám. V té době letělo ethno a já milovala zelené boty, které jsem sbírala a dotáhla jsem to až na pět párů.

2007

První fotka v růžovém kabátě.

Kampa, růžové gumáky, kabelka s Minnie a fotka, která mě stála dva týdny smrtící rýmy.

Období barvofilie: když mi bylo oněch 14 let, neměla jsem snad jedinou věc v černé barvě. Což je něco, co teď zpětně nemůžu pochopit. Mimochodem: ty fialové lodičky jsou mé první boty na podpatku vůbec.

Anglie. Barvofilie podruhé a společná fotka s mými prvními učiteli surfu.

A pak střih: ofina!

2008

Jedna z nejoblíbenějších fotek vůbec. Únor 2008. Ty černé korále byly mé oblíbené, nosila jsem je ke všemu. Pak se po nich doslova slehla zem. Dodnes je mi líto, že jsem je nikdy nenašla.

Období jednoduchosti. Ty džíny jsem nosila pořád.

Letní šaty, podpatky a šála po babičce v září 2008. Mimochodem, to jsou ty šaty makové panenky, které jste zde na blogu mohli vidět asi tak před měsícem.

Tohle bývaly mé oblíbené minišaty, ty třásně byly prostě úžasná, speciálně na tanec. Co se s nimi stalo? Při praní se zkrátily asi tak o deset centimetrů... což je učinilo nenositelnými.