As I am getting older, I have come to
the terrible realization that I will probably never have the time to
do everything I want because well, there are only 24 hours in a day
and 7 days in a week. What would I do for an extra weekend day!! I
feel like I always have something to do and it has been years since I
got a proper break and didn't think about what I still need to do on
that day / week / soon enough. When I don't have anything to do for
school (like that ever happens), there's always some pending
administration, something that needs repairing (just broke a lamp
yesterday and I have already scheduled repairing it for next week
because guess what- I am too busy this Sunday already), something
that needs to be ironed, my eyebrows are getting out of hand, I have
millions of ideas for posts in my head but never have a free
afternoon to get to them (how to maintain your eyebrows is one
article I have in mind), books in my bookshelf I haven't even opened
yet (although I am quite satisfied with my improved reading lately!),
sewing projects, architects I want to look for in the library and
documentaries and movies I want to see.
I want to have fun and travel but I
also don't want to miss school and I want to sleep sometimes and my
families are all living abroad so if I want to visit them when I have
free days it doesn't let me go anywhere else. And even then things
sometimes do not happened as you have planned, just like last weekend
when I visited my family in Brussels and the next day the whole city
was in l'état d'urgence so we had to stay home and I actually
had a great time not having to rush anywhere and being able to watch
Netflix all day. If someone older than me can tell me it gets
better, that would really cheer me up. But since both my retired
grandmas always have a ton of things to do as well, I guess I will
have to learn to live with the fact that I will never do everything I
want in life and that priorities are necessary and inevitable.
///
Čím jsem starší, tím těžší je
pro mě myšlenka, že asi nikdy nebudu mít čas na vše co chci
stihnout, protože, bohužel, den má jen 24 hodin a týden sedm dní. Co
bych dala jen za jediný navíc! Pokaždé mám pocit, že musím
udělat plno věcí a už to bude pár let, kdy jsem neměla to
štěstí si odpočinout, aniž bych myslela na to, co musím udělat
v ten den, týden či v blízké budoucnosti. Když nemám nic do
školy (což se přiznejme si, neděje skoro nikdy), musím zařídit
něco administrativního, něco potřebuje opravit (včera se mi
rozbila lampa a nemám čas ji opravit dnes- mám jí v kalendáři
na příští víkend), něco potřebuje vyžehlit, obočí se
rozrůstá do brežněvských rozměrů, chci napsat tisíce článků
(například jak si upravit obočí),
v knihovně mám knihy, co jsem ještě neotevřela (ač na tom
poslední měsíce tvrdě pracuji!), chci něco ušít, podívat se
na pár architektů v knihovně nebo konečně vidět ten či onen
film.
Chci
se občas bavit a někdy cestovat a taky si občas odpočinout, ale rodiny bydlí v jiné zemi, takže když mám volno, tak jedu
za nimi a zas už nemám čas jet nikam jinam. A občas se věci
nedějí tak jak jsem si je naplánovala, jako například minulý
víkend jsem navštívila rodinu v Bruselu a druhý den ráno byl
vahlášen výjimečný stav, takže se nedalo dělat nic jiného než
zůstat doma a koukat se na Netflix. Takže jsem zase
nestihla to, co jsem měla v
plánu. Pokud mě někdo starší může ujistit, že se to zlepší,
tak by mi to udělalo moc velkou radost. Moc velké iluze si ale
nedělám, vzhledem k tomu, jak mi obě moje babičky v důchodu
neustále říkají, jak nic nestíhají. Asi se budu muset naučit s
tím žít a smířit se s tím, že stanovit si priority je nutné a
nevyhnutelné a že prostě nikdy nestihnu vše.
Everything from H&M