One of these please!



Olympia Le-Tan book clutch & Furla Bluma clutch


... a zrcadlovku, co se vejde dovnitř.

... and a camera that fits inside.

Andy, you're a star



Wearing: H&M coat & beret, Benetton jumper, Zara skirt & bag & Vagabons shoes

Už aby byly prázdniny. Nejlépe letní. Když jsem někdy v červnu říkala, že nestíhám, tak jsem pěkně kecala. Člověk, co má nalakované nehty a říká, že nemá na nic čas, kecá. Nostalgicky vzpomínám na jarní předmaturitní období, kdy jsem si nehty malovala obden a mezitím koukala na seriály. Nechápu, kde jsme všichni brali ten optimismus, že s maturitou všechna práce skončí. Milé děti, nevěřte americkým filmům, protože ono to všechno teprve začíná. Mezi kreslením 3D stadiónů, kreslením stínů, počítáním miliónů věcí na matiku a snažení se pochopení deskriptivní geometrie, jsem byla ráda, když jsem si v pondělí koupila prstýnek. A stejně ho vidím seshora a z profilu. Do toho se rozbíjí foťák. Fotky jsou vytisklé a seskenované a mně se, jakožto fotografickému úchylovi, tato lehká odchylka od normálu líbí...

I'm so looking forward to be on holidays. Or even better in summer. When I was saying in June that I don't have time for anything, I was lying. A person that has nailpolish and says she doesn't have time for anything is lying. I can now remember how I was doing my nails every couple of days in between watching series while I was ending high school. I don't really remember where we got the idea there would be no work in college. Dear kids, do not listen to American movies. In between drawing 3D stadiums, drawing shadows, counting millions of things for descriptive geometry I was happy when I bought a ring on Monday. And even then I was seing it in two dimension. Meanwhile, the camera is breaking. The pictures are printed and scanned and since I am a photographic dork, I kind of like it.

Photos: Alban

Přelet nad kukaččím hnízdem








Wearing: my sister's coat, vintage scarf, Mango jean, Topshop bag & Vagabond shoes

Jsme banda úchyláků.
Bloggeři- "bloggeři",
všichni jsme pózéři,
když fotíme si šálku.

Chvilka poezie o aktuálních tématech.

On the other side, we're still alive


Jsou prostě věci, které nesundáte. Jako například nejteplejší kabát, když je zima. Mám sice na nákupním seznamu ještě několik dalších (bílý chlupatý, černý klasický a parku), jenže momentálně zcela neegoisticky přelýšlím spíš nad dárky pro ostatní než pro sebe. A taky nad tím, proč jsem k sakru nejela do Francie, když tamní odboráři stávkují stejně tak, jako ti zdejší. Tím chci říct, že mám dnes večer letět do Prahy a díky stávkám dispečerů jsem celý včerejší den strávila na internetu, bažící po dalších a novějších informacích o zrušených a posunutých letech. Podle posledních zpráv je všechno O.K., a tak už mám v kufru sbaleno několik světrů, ponožky na lyže a doufám, že toho kulicha někde v Praze opravdu mám.
Nemám ráda zimu. Připadám si jak cibule (kvůli vrstvám), a k tomu strašně nekreativní. Když se ručička teploměru blíží k nule, tak začínám opomínat rozmanitost, kterou móda nabízí, a začínám hibernovat v těch nejteplejších a nejpohodlnějších věcech. Zkrátka a dobře začínám nosti pořád to samé. Možná je to tím, že jsem si ještě nepřivezla všechny zimní věci. Ale už se těším na sníh, tak mi do zítřka, prosím, nějaký nechte!

There are some thing you want to wear all the time. For example the cosiest coat when it it cold outside. I have some more of them on my shopping list, but I am bein completely altruist and I am thinking rather about
buying things for the others than for myself. And also why there are always strikes when I least need them. It seems that everything is OK by now, so I have everything in my luggage (mainly jumpers & ski socks).
I Do not like winter. It's cold. And I feel like a non-creative onion. I just forget all of the varieties fashion offers and I dress into warm and cosy things. Meaning that I always wear the same. But I am looking forward to some snow tomorrow, yay!

Wearing: vintage coat, Mango jeans, Hermès scraf & Prada flats.

Photos: Alban


Amour

Nechte si Audrey i Keiru, říkejte si, že No. 5 smrdí, ale neberte mi krásné svalnaté Brazilce objímající na mrakodrapech.

I can still remember how that music used to make me smile


Ze začátku jsem vůbec neměla v plánu koupit si boty. Jenomže, ehm, moje botofílie se zase projevila a nemohla jsem odolat. Původně jsem přemýšlela nad černými s mašličkou, ale řekla jsem si: proč mít klasiku, když můžu mít vysoké, špičaté, tyrkysové, kytičkované, se zrcadlovým podpatkem něco, co by si na nožku klidně obula i Marie-Antoinetta. Jejich magická aura, či jak to chcete nazvat, se projevila při včerejší procházce městem. Pořád mi někdo koukal na boty (spíš ženy a dívky, a pořád mě neopustila otázka, jestli jsou ty lodičky tak úžasné, nebo jestli si o mě myslely, že jsem absolutní kráva, že jsem kvůli nim vstávala v šest ráno, tudíž jestli věděly, že se jedná o Lanvina). S Albanem (fotograf) jsme čumily v jednu chvíli začali počítat. Za deset minut jsme jich napočítali 53 (!!). Botofilův pocit vnitřní satisfakce.

At the beggining I didn't want to buy shoes at all. But the shoemaniac inside of me made me crave for them. Initially I was thinking about thw black-bowed ones, but why being so classic, when you can have a high, pointy, tourquoise, flower-printed with mirror heel something, that Marie-Antoinette would gladly put on her feet. Their aura or whatever you want to call it was clearly visible yesterday when I was walking by in the city. Everytime there was someone looking at my shoes (mostly women and I still didn't get th answer for the question, if those heels are just so awesome or if they thought that I am an idiot, for waking up at 6.am. to get them). With Alban (my photographer) we started counting them. In ten minutes, there were 53(!!) of them. Shoemaniac's feeling of self-satisfaction.







Wearing: vintage coat, dress from Massimo Dutti, blazer from Kenzo,
bag from Furla & shoes from Lanvin for H&M


Photos: Alban